Uvádějí mj., že paprsek radaru se může odrazit od letadla nebo inverzních vrstev a ohrozit lidi kdekoli v okruhu zhruba 50 km. (Udaná vzdálenost není jen tak nepodstatná, protože sahá až po letiště v Ruzyni). Tuhle zprávu jsme si mohli přečíst ve včerejších novinách.
Navečer armádní hygienik Navrátil studii expertů zpochybnil. Studie podle něho analyzuje parametry jiného typu radaru, než je ten, který má být v Brdech umístěn.
Takových sporů zažijeme nepochybně ještě mnoho. Každé složité technické zařízení je spojeno se spoustu pro a proti, v nichž si můžeme vybírat. Každé má svá rizika. O některých ještě ani nevíme, ukážou se během času, v provozu. Jiná rizika se zase během času ukážou jako fiktivní (když se v prvních desetiletích 19. století zaváděla železniční doprava, tvrdili někteří experti, že člověk není schopen přežít rychlost osmdesát kilometrů v hodině).
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
V této rovině se spor vůbec nedá rozhodnout, protože stoprocentní jistotu člověku v tomto krásném, ale často nebezpečném světě, nikdo natrvalo nezaručí. Tento spor se nedá definitivně rozhodnout, nikdy neskončí. A navíc – v podstatě jde o to, zda považujeme za potřebné a užitečné pečovat o svou bezpečnost tímto způsobem, a zda si myslíme, že se nám pro to vyplatí více či méně riskovat. Konečné rozhodnutí bude vždycky politické a bezpečnostní důvody toho druhu, které padají ve sporu o radar, nejsou o moc víc než pouhá ideologie.
Jde o to, zda se chceme bránit a zda jsme ochotni vzít na sebe nutná rizika této obrany. Ti, co se bránit nechtějí, by to měli přiznat a nevymýšlet si vědecké důvody, proč to nejde.
