A Lufthansa není sama. Lety omezily třeba hongkongské Cathay Pacific, novozélandský Air New Zealand či americké United Airlines. Jiné aerolinky se ocitly ve ztrátě. Příčinou jsou vysoké ceny leteckého paliva. A tím to nekončí. Je možné, že za pár týdnů prostě v některých částech světa letecké palivo fyzicky nebude. Má stát zasáhnout?
Úzkým hrdlem je uzavřený Hormuzský průliv, kterým proudí nejenom ropa a plyn, ale také letecké palivo. Evropa ho dováží zhruba třicet procent, přičemž ve „špičkách“, jako je letní prázdninová sezóna, je to ještě víc. Podstatná část je ze Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Kuvajtu.
Dojde na povinné sdílení zásob?
Každého asi napadne, že by to měl vyřešit trh. Vždyť vysoké ceny paliva povedou ke zvýšení výroby jinde a tudíž ho nakonec bude dostatek. Nyní je víc než kdy jindy výhodné zpracovávat ropu na letecké palivo. Jenže jen zdánlivě. Výroba samotného leteckého paliva známého jako kerosin není sama o sobě až tak ekonomicky výhodná. Vyplatí se především, když je provozována ve velkém a jako součást další výroby.
Lufthansa zruší v letní sezoně dvacet tisíc evropských letů. Chce šetřit na palivu |
Ostatně, to je také hlavní důvod toho, proč už Evropa není ve výrobě leteckého paliva soběstačná, jako tomu bylo zhruba do roku 1990. Malé a středně velké evropské rafinerie byly z důvodů vysokých nákladů a přísných environmentálních regulací uzavřeny nebo přešly na jinou výrobu.
Výroba se přestěhovala tam, kde je to levnější a zřejmě to tak nějakou dobu zůstane. Představa, že nějaký státním zásahem zařídíme, aby se napříště vyrábělo víc paliva v Evropě, protože je to podle některých údajně životně důležité, je nesmyslná. Některé politiky to sice láká, ale vedlo by to jen k růstu cen paliva a tím i letenek. Vyššímu, než vidíme a než ještě brzy uvidíme.
Ostatně, není to tak, že by žádné palivo nebylo. I onen nedostatek leteckého paliva, který má nastat za pár týdnů v případě, že bude Hormuz dále uzavřen a některé rafinérské závody v oblasti zničeny, nebude znamenat sucho. Nedostatek paliva se bude se týkat jen některých letišť a některých leteckých společností. Například letiště Praha, které bere palivo od firmy Orlen Unipetrol, která si ho sama rafinuje, by mělo být v pohodě. A zřejmě bude palivo i na jiných evropských letištích.
Až dojde benzin do aut, nafta do kamionů a kerosin do letadel. Jak blízko je od normálu k nedostatku |
Je totiž velmi pravděpodobné, že evropské země buď v rámci Evropské unie nebo v širším měřítku nařídí povinné sdílení palivových zásob. Je to ostatně v zájmu všech. A letiště vydělávají na létajících letadlech a tak s určitým sdílením části paliva nemusí mít problém. Otázkou bude jen cena tohoto paliva.
Problém především pro Neevropany
Létat se bude dál, jen ve vyspělých zemích letecké společnosti zruší některé linky, které byly na hranici rentability. Hlavně ty krátké a také některé dovolenkové lety. Navíc aerolinky, které nejsou finančně zajištěny proti růstu cen paliva, vytlačí z trhu ty, které jsou. Přepíše to tak mapu leteckých spojů i rozdělení trhu mezi leteckými společnostmi. A na nějakou dobu, kvůli tomu, že většina společností zdraží i letenky, to bude znamenat i konec levného létání.
Tohle všechno jsou ovšem starosti bohatého prvního světa a hlavně Evropy. Pokud má někdo skutečné problémy, jsou to malé země v Karibiku či v Tichomoří nebo odlehlé oblasti Asie. Nejen že tam přijede méně turistů, ale kvůli nerentabilitě tam budou letecké společnosti omezovat provoz i pro místní, kteří ale jinak cestovat nemohou.
Evropa má letecké palivo už jen na týdny, říká šéf IEA. Aerolinky začínají rušit lety |
Právě tam by byl vhodný státní zásah, výroba paliva na místě či subvence jeho ceny nebo přímo letenek. Ne v bohaté Evropě, protože dočasné zdražení dovolených a eurovíkendů je sice nepříjemné, ale rozhodně to na druhou stranu není život ohrožující problém.
