Pan autor vlastně říká toto: Google, indexuj můj web nadále, voď mi ZADARMO čtenáře, jasně, to je fajn - ale podívej, jsi bohatá firma, a měl bys mi ještě k tomu i platit. Já jsem chudý autor, tvoje prachy potřebuji a ty to vlastně ani nepoznáš. Nechceš mi je dát dobrovolně? Fajn, poženu to výš, přes naši úžasnou Komis... Teda, FUJ!

Pan autor, zdá se, zapomíná, že google mu za jednu či dvě věty z jeho článku poměrně štědře platí - a to generováním významné části návštěvnosti. Jinými slovy, KROMĚ těch, kterým stačí ony dvě věty, přichází prostřednictvím googlu i řada takových čtenářů, které zajímá víc a na článek se prokliknou a přečtou si jej celý. Bez Googlu by článek tyto čtenáře neměl.

Pokud se panu autorovi tento deal nezamlouvá, ať nezapomíná, že má velice snadnou technickou možnost, jak svůj zpravodajský portál z googlu vyřadit - stačí říct, a Google takové přání plně respektuje. Pokud to neudělá, pak moc dobře ví, že celkově na tomto dealu VYDĚLÁVÁ a nemůže si ani DOVOLIT se pokusit bez zásadního přínosu Googlu se obejít.

Za těchto okolností, chtít po Googlu ještě víc, chtít po něm extra platby za čtenáře, kteří o odkázaný článek de-facto neprojevili zájem, považuji za naprosto nemravné.

"Koho chleba jíš, toho píseň zpívej"

- jest příslovím nadané velkou moudrostí.

Pro jedny aťsi jest návodem k "firemní kultuře".

Pro druhé, nechť je poučením k výkladu textu.

Nicméně, dle mého názoru, je zásadním problémem u velkých vydavatelských domů denních periodik nepochopení zcela zásadního posunu v myšlení dnešních uživatelů internetu. Google není nepřítel - naopak - je vstupní branou, která platí ráda za exkluzivitu a za zhlédnutí (proklik).

Doba se nenávratně změnila, přestaňte plakat nad papírovými novinami a jejich výjimečností. Chcete-li dostat obsah ke čtenáři a na něm vydělat musí to být skrze velkou trojku (google, facebook, twitter) a ty chtějí exkluzivitu na které postaví příjmy z reklamy. Nabídněte jim ji a na kolenou vás budou prosit.

Schválně jsem si okopíroval nadpis článku a vložil ho do vyhledávacího okénka internetového gigantu Google. Následující fakta nejsou žádné fámy.

Na stránce s odkazy nejsou žádné reklamy. To je fakt. Připouštím, že můj pokus o vyhledání určitě dokáže Google monetizovat i jiným způsobem, ale protože jsem nedostal obratem na jiné stránce nabídku na koupení neprůstřelné vesty či registraci k odběru zpráv AFP, tak o tom silně pochybuji.

Žádný ze zobrazených úryvků neobsahuje nic podstatného z myšlenky, kterou chtěl pan Ketz sdělit. Tento fakt není možná zcela objektivní, ale troufám si tvrdit že skutečně objektivně řízený průzkum by tento fakt potvrdil. Užitek ze sdělení pana Ketze se dostaví až v okamžiku přečtení článku na některém z portálů, na které úryvek ve vyhledávání Google odkazuje. A předpokládám, že pan Ketz za publikaci na těchto portálech zaplaceno dostal.

Jak mohli lidé žít před sto a více lety, když se dověděli jen to, co se stalo v jejich vesnici a blízkém okolí, či se dozvěděli nejisté informace od krajánků, kteří projížděli?

Autor by měl trochu opory v realitě, kdyby servery přepisovaly části tištěných zpráv. Ale to přece nedělají, pouze poskytují odkazy na obsah zveřejněný na internetu. A nemohou to dělat opisem, například "Na lidovky.cz píší o hromadné havárii v Praze", je holt 21. stolení a přirozený mechanizmus vyhledávačů takový opis neumožňuje. A vůbec - vyhledávače by v podstatě musely přestat existovat, protože na vše odkazují pomocí úryvků a žádná agentura si nemůže dělat nárok na to, že úryvek jejího textu je cennější než úryvek z "díla" jakéhokoli jednotlivce. Odkazování je už možná po staletí řešeno ve vědě, je možné citovat, ale je povinné se odkazovat na zdroj. Že lidem stačí přečíst nadpis a dál nečtou, mohou novináři těžko považovat za útok proti sobě - to už by rovnou mohli zakázat vystavovat noviny v trafikách, vždyť tam je také vidět nadpis.

„Drobné“ chybičky autorovy argumentace jsou v tom, že jím navrhovaná autorská ochrana i krátkých citátů, by se samozřejmě týkala také zpráv falešných, které by nikdo nemohl kritizovat, aniž by zpětně platil autorovi falešné informace, a především by to prakticky znemožňovalo jakoukoliv veřejnou diskuzi aktuálních událostí po dobu dvaceti let.

.

Pokud bych tu například chtěl citovat nějaký názor článku nahoře, s nímž nesouhlasím, tak bych musel nejdřív podpořit jeho názor finančně platbou jeho autorských práv a především projít jakousi platební procedurou, nemluvě o tom, že by mi teoreticky vlastník informace mohl citaci zakázat, protože je koneckonců jeho vlastnictvím. V důsledcích by to vedlo k totální cenzuře jakékoliv smysluplné diskuze.

.

Ano novináři by měli dostat zaplaceno za svoji práci, navrhované řešení by ale vedlo ke zničení žurnalistiky.