Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Klaus: Pan Drulák v zajetí neznalostí

Názory

  8:33
Prezident České republiky Václav Klaus v následujícím příspěvku polemicky reaguje na esej politologa Petra Druláka, který pod titulkem Klaus a ekologové v zajetí rovnováhy Lidové noviny uveřejnily v sobotu 10. listopadu v příloze Orientace.

Václav Klaus při projevu v OSN k tématu globálního oteplování. foto: Mary AltafferČTK

Politolog Petr Drulák ve svém článku v Orientaci Lidových novin (v sobotu 10. listopadu) prezentuje jisté schéma, podle kterého hodnotí svět. V daném konkrétním případě ekonomy a ekology, a také Václava Klause a Ala Gorea. Už to není moc přesné, protože já se snad za ekonoma považovat mohu, ale Ala Gorea určitě není možné považovat za ekologa (za představitele jedné vědní disciplíny). Je environmentalistou, je nepochybně předním zastáncem této nové, rychle se šířící ideologie, která však má od jakékoli vědy daleko dál, než měl kdysi Karel Marx, když se svou ideologizující politickou ekonomií utekl od scientistní ekonomie. Nejde mi primárně o pana Druláka, ale o věci obecnější, a jedině proto se pouštím do této polemiky.

Člověk není exogenním faktorem

Nadpis jeho článku říká, že jsou „Klaus a ekologové v zajetí rovnováhy“ (titulek byl redakční - pozn. redakce LN). Nejprve je asi třeba říci pár vysvětlujících slov k rozdílu ekologové a environmentalisté. Jisté metodologické výhrady by bylo eventuálně možné mít k ekologii, ale není možné je mít k environmentalismu. Pouštět se do analýzy vědecké ekologie nemám sebemenší ambice, jakkoli jsem se nikdy netajil svými otazníky nad interdisciplinárními přístupy, ve kterých vidím spíše řazení věcí vedle sebe než vytváření jednoho, vnitřně propojeného celku. Interdisciplinaristy spojuje zájem o předmět (na který je jistě možné se dívat z různých stran), ale málo je trápí metoda zkoumání. Proto se dá jejich „disciplína“ tak špatně uchopit a analyzovat. Ale znova opakuji, že takto není možné uvažovat o environmentalismu, této dnešní panideologii (tento hezký termín mi nabídl lékař, prof. Dungl, zvyklý na termín pandemie), která skutečně hrozí být tím, co se ještě nikdy nikomu nepodařilo - stát se ideologií vskutku „světovou“. 

 Říkat o Alu Goreovi, že v základech jeho myšlení je „schéma rovnováhy“, se mi zdá být úsměvné. Obhajuje-li jeho environmentalismus přírodní status quo (neboli „momentku“ dnešního stavu přírody) a obává-li se, že ho člověk svým chováním mění, nemá to se „schématem rovnováhy“ jako jakýmkoli „myšlenkovým principem“ nic společného. Environmentalismus více méně zastává názor, že člověk je pro přírodu faktorem exogenním, a navíc faktorem, který má schopnost měnit - pro environmentalisty posvátnou - přírodní rovnováhu. Moje polemika s tímto přístupem je založena na tom, že člověk pro přírodu a Zemi exogenním faktorem není. Je součástí přírody. Je ale tou její součástí, která se „chová“, která se rozhoduje, která hodnotí alternativy svého chování na základě nějaké své preferenční škály. Příroda se na rozdíl od člověka nijak „nechová“. Bez člověka „nemá smysl“, bez člověka ji není možné vidět, hodnotit, hájit, ochraňovat. Přesně to se ale někteří environmentalisté dělat pokoušejí, což nemůže znamenat nic jiného, než že jí dávají nějakou jinou, vyšší a hlavně samostatnou hodnotu a smysl. To je naprostým omylem.

 Netrivializujme si to. Příroda a její ochrana do „preferenční škály“ (ekonom by řekl do funkce užitku) člověka jistě patří. Příroda je krásná, což je jistě hodnotou samo o sobě. Bez přírody se člověk neobejde (a ví to), a proto je nerozumné, aby ji „ničil“ i tím, že by ji neúnosně zatěžoval a využíval. Ale tím jsme u debaty, co je to ono „neúnosně“, v čích očích je to za neúnosné považováno a jaké je vymezení této neúnosnosti. Ale to není tématem této mé polemiky, to bych se dostával daleko od Drulákova článku.

Tintoretto, Raffael a El Greco

Vracím se k otázce, zda je pravdou, že pro ekology a ekonomy je „model rovnováhy jejich myšlenkovým schématem“. Nevím, jak na to Petr Drulák přišel. Za ekology hovořit nebudu, i když bych se i jich zastal. Říci, že „vlajkovou lodí ekologického programu se stal boj proti globálnímu oteplování“, neznamená, že je model rovnováhy myšlenkovým schématem, čili základem uvažování, ekologů. Používá-li autor termín „ekologický program“, mluví evidentně o environmentalismu, nikoli o vědecké ekologii.

Jak je to v ekonomii? V jakési její podivné karikatuře by ji snad bylo možné vidět jako „model rovnováhy“, ale jinak určitě ne. Že ve své jisté modelové abstrakci říká, že za určitých, velmi složitých předpokladů ekonomický systém směřuje k rovnováze, není základním myšlenkovým schématem ekonomie a v žádném případě to z její strany není výpovědí o reálném světě. Plyne z toho maximálně jedno z doporučení ekonomů, abychom -my lidé - k zajišťování těchto předpokladů eventuálně směřovali. Je ale mnoho ekonomických škol, které toto učebnicové zjednodušení považují za málo produktivní a zabývají se něčím úplně jiným. Drulákova teze, že ekonomové „dávají přednost sladkému zajetí rovnováhou před temnou nejistotou pohybu a časovosti“, je originální, ale nepravdivá. Ekonomové žijí v čase a pohybu. Znají statické modely (jako přirozený, neboť jednodušší základ), mají velmi pečlivě rozpracovanou „komparativní statiku“ (jako první krok dále) a mají i modely dynamické. Že každý z těchto přístupů má svůj význam a že žádný z nich není „lepší“, P. Drulák asi neví.

 Schematičnost jeho pohledu je vidět i z toho, když dělá paralelu s malířstvím. Raffaela považuje za představitele „rovnovážné kompozice“, zatímco Tintoretto a El Greco se snaží „zachytit pohyb a vzruch“. Půvabné je tvrzení P. Druláka, že „zajatci rovnováhy nejsou schopni taková díla ocenit“. Jako údajný „zajatec rovnováhy“ musím říci, že je mi z těchto malířů nejbližší El Greco, ale Raffaelova „kompoziční vyváženost“ nemá s rovnováhou nic společného. Použití tohoto příměru - nepochybně nešťastné - jen ilustruje Drulákovo velmi sporné chápání těchto věcí.

Zástupci bez mandátu

Ale vraťme se na počátek a od těchto chybných úvah o rovnováze abstrahujme. Podle P. Druláka se „ekologové a neoliberálové (tak většinou tituluje ekonomy - pozn. V. K.) neshodnou na tom, kterou z rovnovah je třeba opečovávat a chránit“. Ano, neshodnou se na tom, zda mají být návrhy environmentalistů ohledně obnovitelných a neobnovitelných zdrojů či ohledně emisí CO2 lidem vnuceny proti jejich vůli a bez ohledu na dopady na jejich životy a životní úroveň. Neshodnou se, zda je správné pomocí masivní propagandy a vyvoláváním pocitu ohrožení lidmi manipulovat. Ekonomové vycházejí z člověka jako svébytné a racionálně se chovající bytosti, environmentalisté vycházejí z „požadavků“ přírody, resp. přírodní rovnováhy, které jsou oni sami povoláni nám ostatním - sobeckým a krátkozrakým -sdělovat. Oni podle svých slov přírodu „pouze“ zastupují. Před námi, kteří ji využíváme a zneužíváme. Příroda jim k tomu však mandát nedala.

Mezititulky redakce LN

Autor:

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...