26. listopadu 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

KLESLA: Bez vítězů. Brexit nesmí být jen porážka pro všechny

Brexit. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Brexit. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Westminsterský parlament může vše, krom proměny muže v ženu a ženy v muže. Staré britské právnické úsloví vyjadřuje absolutní nadřazenost parlamentu, o kterou podle některých přišel „diktátem EU“ a teď si ji bere zpět. A bude to právě britský parlament, který teď rozhodne o podmínkách, za kterých se to stane.

Dohodu o brexitu schválili o víkendu po britské vládě i hlavy států zbylé sedmadvacítky, největší bitva však premiérku Theresu Mayovou teprve čeká. Někteří komentátoři spekulují o alespoň dvou hlasováních, pro většinu poslanců asi nebude přípustné svým naštvaným voličům dát vyjednané podmínky odchodu z Unie pod stromeček. 

Aby si zachovali tvář, sejdou se znovu po novém roce, snad přes svátky emoce trochu opadnou. Do 29. března příštího roku se to může opakovat i několikrát, může padnout kymácející se kabinet, ale pravděpodobně „deal“ nakonec schválí jak londýnští, tak po nich ještě europoslanci. Jak komentovali výsledek jednání zástupci všech názorových proudů – nikomu se dosažený kompromis nelíbí, ale katastrofa, jež by nastala bez dohody, děsí všechny úplně stejně. Nejlépe to vyjádřil nizozemský premiér Mark Rutte, který řekl, že „nejsou žádní političtí vítězové ani poražení“. 

Jenže to je přesně hlavní problém: nikdo se necítí jako vítěz a frustrace obchází Evropou jako pověstné Marxovo strašidlo. Tisíckrát může předseda komise Jean-Claude Juncker tvrdit, že jde o „nejlepší dohodu pro Británii a nejlepší dohodu pro Evropu“. Nikdo mu to nevěří. Čekají nás eurovolby a Evropu obchází skutečná marxistická strašidla nebo jejich mladší reinkarnace, jako jsou naši Piráti. 

Třeba Jeremy Corbyn může usednout v Downing Street. Pokud nechceme být všichni poražení, je třeba, aby se konečně snažili britští a hlavně naši evropští lídři vyhrát. Ne nad sebou vzájemně, jako předváděli poslední dva roky, ale společně. Najít zkrátka i na tomto rozvodu šestačtyřicetiletého manželství něco pozitivního.

Británie si nebere zpět žádnou ukradenou suverenitu a svobodu, budeme nadále žít společně jako se Švýcarskem nebo Norskem. Jen se zkrátka rozhodla jít svou vlastní cestou a nemáme ji za to co trestat. Její odchod může konečně odblokovat další a lepší integraci Evropy, může nám otevřít oči a dát vzácnou příležitost přiznat, že ne vše se v Bruselu dělalo a dělá dobře. Alespoň špetka sebereflexe ze strany EU je nepochybně to, po čem touží řada občanů a voličů asi nejvíc.

Jan Klesla

Autor

Jan Kleslajan.klesla@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz