Byl to právě on, kdo v čele kabinetu podepsal potupný „dopis čtyř“ ujišťující o našem nehynoucím přátelství s komunistickou zemí, jejíž je Tibet nedílnou součástí. Bylo to právě za jeho vlády, kdy se začaly na českých ministerstvech objevovat ve velkém čínské delegace a diktovat naším úředníkům, co by ještě bylo potřeba udělat pro utužení našeho věčného přátelství. Bylo to právě v jeho době, kdy se začal rozvíjet čínský plán obřích investic nazvaný nová hedvábná stezka. Ke kterému se Česko halasně přihlásilo s velkou podporou Hradu, svity kolem Miloše Zemana i se zapojením blízkých spolupracovníků a přátel samotného Sobotky.
Dávalo by tak perfektní smysl, kdyby se na tom pokusil postavit si nové živobytí právě člověk, o kterého se nepostarala ani rodná sociálnědemokratická strana, ani nástupci v čele totožné koaliční vlády ANO-ČSSD a který strávil posledních 22 let až do letošního března ve vrcholné politice.
Když skončil v roce 2005 jako německý spolkový kancléř taktéž sociální demokrat Gerhard Schröder, zanedlouho se vynořil jako emisar výstavby ruského strategického ropovodu Nord Stream. Dnes pomocí strategických investic expanduje hlavně Čína a pro tamní pány již pracovali naši expremiéři Paroubek a Nečas. Je dlouhodobá bolest, že se neumíme o končící předsedy vlády postarat alespoň na nějakou dobu tak, abychom se nemuseli bát, co si s sebou pomyslně odnesou v aktovce ze Strakovy akademie. Zatím se můžeme akorát tak ptát, co bude pro Číňany stavět Bohuslav Sobotka.
