Úterý 25. ledna 2022, svátek má Miloš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Názory

KLESLA: Jsme „best in covid“?

Očkování mladších ročníků. foto:  Petr Topič, MAFRA

Názor
Praha - Jeden mrtvý je tragédie, třicet tisíc mrtvých je statistika. Parafráze extrémně cynického výroku připisovaného Josefu Stalinovi bohužel přesně vystihuje současnou českou veřejnou debatu o zvládání pandemie, potažmo potřebě a účinnosti dalších opatření. Povětšinou ve spojení s otřepanou frází „best in covid“, nejprve pochvalnou, následně hojně ironizovanou.
  12:28

Závod s novými mutacemi: proč je důležité rychle proočkovat Česko

Z počtu úmrtí se stalo pouhé univerzální číslo, kterým se zejména na sociálních sítích navzájem tlučeme po hlavách. Po česku a zahledění do sebe se přesvědčujeme, kdo je horší, zda stát, nebo lidé. Jen málokdo nad ním dále přemýšlí, hlouběji analyzuje a srovnává, jak jsme krizi skutečně zvládli ve srovnání s okolními zeměmi.

Především je třeba jasně říct, že byť jeden jediný zemřelý navíc je příliš mnoho pro bohatou a vyspělou společnost v srdci Evropy. Z tohoto pohledu tak nedává statistika prostého počtu žádný smysl a tragédie nemá být nástrojem jakýchkoliv komerčních, politických nebo ideologických zájmů.

Důležitá jsou srovnání se zahraničím pro ocenění práce zdravotníků, vojáků, dobrovolníků a všech dalších, kdo se s vypětím sil snažili zachránit co nejvíc životů. Důležitá jsou pro každého, kdo přišel o práci či podnikání, aby věděl, zda to mělo smysl. A důležité je pro každého z nás vědět, zda má smysl dodržovat omezení a opatření, která se sice rozvolňují, ale mohou se vrátit.

Příliš dobrá statistika

Samotné pouhé srovnání statistických čísel vedle sebe a konstatování, že nejprůmyslovější země EU uzavřená v lockdownu a bez kolabujících nemocnic je nejhorší na světě, vyvolává řadu otázek. Pochyby, které musí mít každý, kdo viděl v médiích chladicí boxy na těla u nemocnic v nejbohatší metropoli světa New Yorku, kdo viděl hrůzné obrázky ze současné Indie nebo jen má zkušenost z obyčejného chaotického testování v zemích jižní Evropy ve srovnání s perfektní armádní organizací očkování v Praze a v krajích. Otázku, jak je možné, že máme průměrné ekonomické výsledky, ale v celkovém dopadu na životy jsme tak podprůměrní, položil na tomto místě zcela správně v komentáři i jeden z nejlepších českých ekonomů Michal Skořepa.

Stejné otázky v globálním měřítku si položili i datoví analytici týdeníku The Economist. Nechtělo se jim věřit oficiálním statistikám, především v zemích třetího světa, nechtěli řešit morbidní debatu o zemřelých s covidem a na covid, jakou jsme také zažili, nebo čelili prostě jen chybějícím číslům.

Sestavili soubor 120 ukazatelů, podle kterých kvalifikovaně stanovili v jednotlivých zemích počet zemřelých navíc v loňském roce oproti dlouhodobému průměru. Tedy asi nejobjektivnější možný ukazatel. A ve výsledku se ukázalo, že nejen v rozvojových zemích se vykazovaná čísla radikálně liší od reality.

V Mexiku je počet mrtvých pravděpodobně dvojnásobný a šplhá k strašnému rekordnímu půlmilionu, v Rusku je pětinásobný, v Egyptě dokonce čtrnáctinásobný. Ale také dvojnásobný je třeba v Bulharsku, Rumunsku nebo sousedním Polsku. O polovinu víc mrtvých je zřejmě i v Itálii.

Z tohoto srovnání nevychází Česko nijak skvěle, ale ani nejhůř. Výpočet prestižního týdeníku 32 tisíc zemřelých nad průměr k začátku května se jen málo liší od oficiální statistiky 30 tisíc zemřelých. V relativních počtech jsme sice podprůměrní, zdaleka ne ale nejhorší. Jiná čísla se také potvrdila, například že hrůzný rekord v absolutním počtu úmrtí drží Spojené státy následované nově právě Ruskem a Mexikem, až poté Brazílií.

Důvodů pro diskrepance pak může být víc – od prostých rozdílů v metodice přes netestování zemřelých na covid až po obyčejné falšování ze strany režimů, které chtěly zakrýt reálné následky pandemie. Pro nás je důležité, že naši statistici fungovali velmi dobře, dalo by se říct, že možná až příliš. Oproti první vlně, kdy jsme se jako národ vzepjali k hrdinské záchraně, jsme se tedy následně zvládli „prošvejkovat“ k průměru až podprůměru.

Dává to smysl

Z nových čísel je potřeba si vzít trojici poučení. Za prvé, že veřejná debata potřebuje v Česku větší rozhled i mimo hranice naší kotliny, nestačí si jen stroze srovnat čísla v excelovské tabulce. Za druhé, že práce a hrdinství všech, kdo se podíleli na boji s pandemií, se i přes chaotickou komunikaci, opatření a upadající ochotu dodržovat opatření opravdu vyplatila. A díky moc za to! Zatřetí pak, že lockdown, respirátory a další často nepříjemná omezení prostě dávala smysl a mají výsledek i přes značné ekonomické, společenské a osobní náklady, zejména u dětí.

Jednoznačně jsme pandemii mohli zvládnout lépe, zemřelých mohlo být méně.

Ale stejně jednoznačně nemá smysl podkopávat ochotu obyvatel dodržovat opatření, která přetrvávají nebo se vrátí, tvrzením, že to nemá smysl a můžeme rozvolnit, protože jsme přece stejně „best in covid“. Něco takového se nezakládá na reálných číslech a datech.

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Mohlo by vás zajímat