KLESLA: Čapí hnízdo za nás Evropská unie nevyřeší |
V Česku sice nejde o tak zásadní kauzy jako fungování věznice Guantánamo, přesto se naše „stošestka“ stala klíčovým pomocníkem při odhalování korupce nebo jen chyb a nešetrnosti ve veřejné sféře. A trnem v patě úředníkům, kteří se o informace zpravidla dělí jen neradi. Nedávné rozhodnutí Ústavního soudu ve sporu o zveřejňování platů úředníků je příkladem, jak dobrý úmysl zase jednou vydláždil cestu do pekel. Snaha chránit soukromí řadových referentů, jimž se na výdělek může doptávat třeba závistivý soused, se proměnila v nástroj, kterým budou byrokraté blokovat snahy posvítit si na jejich práci. Pěkně to teď ukázal metodický pokyn resortu vnitra, který rozpracovává podmínku, aby žadatel vykonával „úkoly dozoru veřejnosti nebo roli společenského hlídacího psa“.
KLESLA: Jak nechytit opici. Britové začínají litovat odchodu z EU |
Občan tak má být podle ministerstva kádrován, jestli je novinář, zasloužilý aktivista nebo si píše alespoň blog na internetu. Podmínka měla zřejmě za cíl odkázat na zvýšenou odpovědnost médií, která mohou informaci získat, ale to jim automaticky nedává právo ji zveřejnit, pokud tím někoho poškodí. Hlavně pak asi soudci chtěli odfiltrovat notorické stěžovatele, jenže právě ti si klidně nějaký web založí a nádavkem si pořídí třeba i kartičku syndikátu novinářů. Naopak běžný člověk díky tomu narazí na administrativní barikádu odmítání. Hlídací pes demokracie je přitom každý z nás, pokud chce. Pozná se podle toho, že neštěká, nemusí hned psát články, ale může kousnout, když na něco nekalého přijde. Právě to je ten „dozor veřejnosti“, a právě proto musí mít právo na informace od úřadů každý z nás bez zbytečných překážek.
