Naposledy se magistrát probral minulý týden, když ze dne na den uzavřel klíčový Libeňský most přes Vltavu, který chátrá už několik dekád, přičemž o havarijním stavu se mluví už léta. Ze čtvrti Palmovka se tak kvůli dalším dopravním omezením pomalu, ale jistě stává ostrov. No a když už máme dopravní kolaps na pravém břehu řeky, proč si ho nedopřát i na tom levém? Takže od tohoto týdne je kvůli opravám praskajících kolejí přerušena dopravní tepna vedoucí po Malé Straně.
Dokonce vznikl web s názvem Co je v Praze všechno zavřeno?. Výčet je to věru smutný. Pět mostů, z čehož Trojskou lávku už opravdu nikdo neopraví. Dál šest stanic metra, z nichž jedna nám padá na hlavu a ve třech – včetně slavné stanice s nosiči kufrů – se staví eskalátory. Za dobu, v níž v Číně postaví město střední velikosti včetně stanic podzemní dráhy. I s těmi eskalátory. V neposlední řadě tu máme trojici klíčových tramvajových tratí a nadto se uvažuje o uzavírce dalšího mostu. Pojem Nuselský most se pak už všichni bojí jen vyslovit. Snad se stihne vykopat plánovaná nová linka metra, než se zřítí do údolí a jižní část Prahy se odtrhne nejen dopravně.
Muselo to ale skutečně dojít tak daleko? Opravdu nám musí praskat koleje a padat mosty? Nedalo se investovat do oprav dřív? Samozřejmě není vše vina jen současného magistrátu, mnohé mají na svědomí jeho předchůdci. Způsob, jakým dnes hlavní město flikuje největší průšvihy a zároveň Pražanům ještě víc znepříjemňuje život, ale připomíná situaci, kdy si spletlo hasicí přístroj s kanystrem benzinu.
