Vrcholem toho, co pedagogům stát a celá společnost dokáže nabídnout, je přitom kariérní řád postavený na odsloužených letech, který spíše připomíná úřednickou definitivu. Nebo se naopak přidává nastupujícím kantorům, aniž by se braly ohledy na ty, kdo se poslání (pozor, nikoliv povolání) věnují už desítky let.
Není to přitom žádná velká věda. Dobrý učitel musí své žáky či studenty především nadchnout, probudit v nich zájem a zápal pro obor. A je už vcelku druhořadé, pro jaký. Takoví nadšení kantoři pak mají nadšené a úspěšné študáky, jako je slečna Kubíková a další, kteří skvěle reprezentují Česko na mezinárodním poli. A ze kterých s největší pravděpodobností vyroste další generace vědců, akademiků nebo byznysmenů. Prostě skutečná elita národa.
Nejsme miliardová Čína nebo jiná lidnatá země, proto pracovat s každým jednotlivcem je zkrátka nutnost. Naopak nechat talent ležet ladem je trestuhodná nedbalost. Učitel je pak ten pravý a jediný, kdo může (a proto musí) nadaného mladého člověka objevit a pracovat s ním.
Což takhle okamžitě začít pořádně odměňovat ty kantory, kteří i ve svém volném čase dělají něco navíc. Vozí své žáky na olympiády, připravují se s nimi, berou je na jazykové výlety do zahraničí či alespoň kamkoliv do světa mimo školní lavice. A dnes za to dostanou víkendový příplatek ve směšné výši několika desítek korun na hodinu.
Dejme ředitelům třeba speciální fond na odměny za mimoškolní činnost. Bez zvláštních kritérií, bez kádrování, prostě jen za to, že se učitel svým svěřencům věnuje navíc. Kdo to zneužije a rozdá kamarádům a oblíbencům, má být potrestán. Na kontrolu tu máme školní inspekci. Cílem nemá být nikoho nutit, cílem je odměnit, povzbudit dobré pedagogy. Je jich dost, dejme jim najevo, že nám na nich záleží.
