Západně od Bordeaux muselo před plameny utéct více než 220 tisíc lidí. Požáry v okolí Madridu zase spálily plochu o velikosti dvojnásobku tohoto hlavního města, své domovy tak muselo opustit téměř 90 tisíc lidí. Všichni, kdo přišli o domovy a živobytí, zaslouží náš soucit, ale hlavně také mnohem lepší protipožární ochranu.
Nejhorší dny jsme snad už překonali, doufá Francie. Požár u Bordeaux se nešíří |
Co naopak nepotřebují, je neustálé kázání o klimatu, které se vyrojí, sotva někde začne něco doutnat. Španělský premiér Pedro Sánchez označil požáry za „bolestivý projev“ klimatických změn. Vlády Spojeného království a Španělska narychlo vydaly společné prohlášení, v němž uvedly, že „klimatické změny jsou nyní hrozbou pro národní bezpečnost“, neboť ohrožují náš způsob života. Domy sice ještě hořely, ale verdikt už byl dávno na stole – plamenům zabráníme jen tím, že přestaneme využívat fosilní paliva.
Nejklidnější sezóna za celé století
A to je na tom právě to frustrující – naše planeta totiž ukazuje pravý opak. Podle satelitních údajů byla k 5. srpnu celosvětová plocha spálené půdy v roce 2026 o 42 % menší než průměr za období 2012–2025 ve stejném ročním období. Z hlediska celosvětových požárů to tedy vypadá, že by se mohlo jednat o nejklidnější sezónu za celé století. Při současném vývoji by v roce 2026 mohlo shořet méně než 1,5 % celkové rozlohy pevniny. To by bylo výrazně pod dosavadním minimem z roku 2022, které činilo 2,2 procenta, a pravděpodobně by to byl nejnižší údaj od roku 1900.
Klimatické změny jsou globálním problémem, tudíž je potřeba dívat se na ně z globálního hlediska. Poukazovat na strašlivé požáry v jednom koutě jediného kontinentu a ignorovat přitom zbytek planety, kde naopak dochází k podstatně méně požárům, je typickým příkladem účelového výběru dat – použijeme to, co se nám hodí do krámu, a zbytek nás už nezajímá.
Představte si opačnou situaci. Kdyby celosvětová rozloha spálené plochy byla o 42 % vyšší než průměr, přijal by někdo jako protiargument tvrzení, že „v Pobaltí je ale letos klid“? Ovšem, že ne. A přesto tuhle „logiku“ nyní vidíme v akci v opačném směru.
Přichází rozhodujících 12 hodin, hlásí Španělsko. Požáry už spálily tisíce hektarů |
Klimatická lobby využívá jednu zvláštnost v datech: v rámci evropského monitorování požárů zahrnují satelitní údaje pro „Evropu“ celé Rusko, včetně Sibiře a ostatních částí, takže rok s menší spálenou plochou v Rusku může celkové kontinentální údaje zkreslit. Pokud však Rusko zcela vyjmeme, do 5. srpna letošního roku shořelo v Evropě pouze 65 % průměrné ohořelé plochy z období 2012–2025, přičemž v devíti z posledních čtrnácti let bylo do konce července zaznamenáno více spálené plochy než letos. Jistě, Francie zažívá rekordně špatnou sezónu a situace ve Španělsku je vážná. Ale to, že dvě země aktuálně prožívají peklo, ještě neznamená, že to tak má celý kontinent, natož pak svět. Evropa jako celek se letos z hlediska požárů drží pod průměrem.
Stejný trend lze pozorovat všude, kam se podíváte. Ještě před několika týdny byla zdrojem paniky Kanada, odkud se kouř nesl až nad New York a v médiích se to opět hemžilo apokalyptickými titulky. Kanada však zažívá podprůměrný rok z hlediska požárů, stejně jako Spojené státy americké. Severní i Jižní Amerika jako celek vykazují historicky nejnižší hodnoty zaznamenané satelitem. Afrika, kde běžně dochází k největšímu počtu požárů, je na historickém minimu, konkrétně 44 procent pod dlouhodobým průměrem. V Oceánii (především Austrálii) zatím shořelo o 15 % méně plochy, než je průměr, zatímco Asie se přiblížila historickému minimu. Každý kontinent světa se letos drží buď pod průměrem, hluboko pod průměrem, nebo má dokonce rekordně málo spálené plochy.
Nulové emise? Opak pomoci
Jak je možné, že věříme, že celá planeta hoří v nebývalém rozsahu, přestože ve skutečnosti hoří daleko méně než dřív? Protože nám to tak předkládají média. Hořící peklo představuje lákavou titulní stranu, ale rekordně málo požárů tolik parády neudělá. Proto se všude píše o kdejakém požáru, ale o jejich absenci nikoliv. A veřejnost z toho logicky vyvodí, že planeta je v jednom ohni – co naplat, že data ukazují přesný opak?
Ale pozor, rok 2026 není žádnou náhodou, jak by si mnozí mohli myslet. Na počátku 20. století shořely ročně zhruba čtyři procenta pevniny, což je prakticky dvojnásobek hodnoty z posledních let. Díky století pokroku v zemědělství, hospodaření s půdou a hašení požárů se podařilo požáry postupně potlačit, protože lidé oheň nenávidí a naučili se mu velmi dobře předcházet. Dlouhodobý trend výskytu požárů ve světě má stále klesající tendenci.
To pochopitelně neznamená, že Francie a Španělsko nečelí skutečnému problému. Rekordní červnová vlna veder tam vysušila vegetaci a palivo, které se hromadilo po celá desetiletí, stvořilo doslova monstrum. Řešení je ale prosté a léty osvědčené: řízené vypalování, likvidace hořlavého materiálu, stavební předpisy zajišťující odolnost proti požáru a větší kapacita hasičských sborů.
Velké trable na Rýnu a Dunaji. Extrémní sucho zvyšuje zranitelnost Evropy |
Opakem pomoci je pak dnes již typický požadavek na nulové emise. I kdyby veškeré bohaté státy světa do roku 2050 dosáhly uhlíkové neutrality (za astronomické náklady), byl by teplotní rozdíl na konci století příliš malý na to, aby měřitelně ovlivnil riziko požárů.
Říkat vyděšeným lidem, že jejich domy shořely kvůli fosilním palivům – a že spása spočívá v desetiletích nákladného snižování emisí – není projevem soucitu. Jde o šíření propagandy ve prospěch extrémně nákladných opatření, která zároveň slouží jako alibi pro neúspěšnou politiku na poli protipožární ochrany.
