Měknutí mozku. Oxfordskému slovu roku 2024 je 170 let

  21:00
Nastal prosinec, nejhektičtější z měsíců, vrcholící Vánocemi, prý svátky klidu a pohody. Jeho nedílnou součástí jsou ankety, hodnocení a bilance. Jednou z nich je volba Knihy roku, která je tak oblíbená, že letos ji máme v Česku už ve třech variantách: tradiční Knihu roku Lidových novin volenou s vynucenými přestávkami od roku 1928 a obnovenou v roce 1991, mladičkou Knihu roku Deníku N a novorozenou Nejlepší českou prózu 21. století týdeníku Respekt.

Jaroslav Veis | foto: Lidovky.cz

Připusťme, že jedním kmotrem té kumulace anket je zájem o literaturu a nepochybujme, že tím druhým je marketing. Rčení, že dobré zboží se chválí samo, už dávno neplatí nejen o knihách – pokud tedy od vynálezu obchodu vůbec kdy o něčem platilo.

Spratek změnil význam. Slovem roku podle Collinsova slovníku je „brat“

A pak je tu ještě jedna anketa hledající základní stavební kámen všech těch volených knih. Je to volba slova roku. Má v mnoha zemích mnoho různých verzí a nejstarší je dle Wikipedie německá z roku 1971. Gesellschaft für deutsche Sprache tehdy vybrala slovo „aufmüpfig“ čili vzpurný a inspirovala se k té volbě náladami německého studentstva. Inspiraci k tomu, proč jako nejnovější slova let 2022 a 2023 zvolila „Zeitenwende“ (bod historického obratu), resp. „Krisenmodus“ (krizový režim), netřeba vysvětlovat.

V roce 1990 se přidala American Dialect Society, která slovo roku vyhlašuje až v roce následujícím, takže její nejnovější je datováno 2023. Zní „enshittification“ a společensky přípustně se dá přeložit jako „zlejnovatění“. Jeho tvůrce, kanadský novinář a autor science fiction Cory Doctorow tak označil proces, na který jsme si už bohužel zvykli: produkt zpočátku kvalitní postupem času z nejrůznějších důvodů degraduje, až je, jak se společensky nepřípustně, leč přesně říká, vlastně „na hovno“.

Stane se „Rukojmě“ slovem roku?

Globálně nejcitovanější pak je slovo roku volené redakcí normotvorného Oxfordského slovníku. To anglické (tudíž globální) už pro letošek známe, je to „brain rot“. Přeložit se dá skoro doslovně jako „mozková hniloba“, dal bych však přednost verzi lidovější a tradiční, totiž „měknutí mozku“. Zvlášť když se ví, že i tu anglickou verzi poprvé použil právě před 170 lety americký filozof Henry David Thoreau v knize Walden aneb Život v lesích, když lamentoval nad tím, že lidem konzumujícím jen zjednodušující informace postupně hnije či po našem měkne mozek.

Zdůvodnění oxfordské nominace slova je vlastně moderní verzí popisu téhož: jde o rozklad duševního a intelektuálního stavu člověka, který příliš konzumuje triviální a nenáročný obsah zejména z displejů a monitorů. Volbě předcházela analýza skoro čtyřiceti tisíc návrhů a zejména růstu užívání pojmu „brain rot“ v prostředí TikToku příslušníky generace Z (tedy lidí narozených od druhé půlky devadesátek) a generace Alfa (digitálních domorodců odkojených dotykovými displeji). Odtud pak měknutí mozku rychle prosáklo i do mainstreamových médií. Podle některých proto, že i ona prodělávají proces, který už loni tak trefně pojmenoval pan Doctorow.

Vstoupit do diskuse
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.