Je to takové kázání do vlastních řad, které má utlumit všechny námitky ozývající se z útrob stany, kdysi zvyklé na to, že vládla Česku z pozice suveréna. Nyní straníci dostávají ze stranické věrchušky „nalejvárnu“ o tom, že je nutné Spolu udržet, nereptat a s kandidátkami se smířit a že odměna se dostaví v září v podobě opakování scénáře z podzimu 2021, kdy soupeři koalice Spolu voliče před volbami ztráceli a ona sama je nabírala.
To vyneslo Petra Fialu do čela vlády a zajistilo koaliční většinu. Jenže sázka na opakování je stejně marná a bláhová jako tvářit se, že Petr Fiala je čerstvý lídr, plný sil a nápadů a hravě zvládne zkrotit pětičlennou koalici.
Na opakování scénáře z roku 2021 nemůže Spolu sázet už jen proto, že ani mezi občany nevládne moc velké nadšení z představy, že bude další čtyři roky vládnout protibabišovská národní fronta, tedy slepenec bez jasných programových priorit (nepočítáme-li prioritu Antibabiš). Vždyť právě heterogennost nynější vládní většiny je podstatným důvodem její nízké popularity. Klausovsky řečeno Spolu nabízí „nezměnu“ jako jediný model budoucnosti.
Fialova nutella a zaječí uši. Ale proč markeťáci u důležitých věcí mlčí? |
Také sázka na propadlé hlasy, kterých v roce 2021 byl milion, což pomohlo hlavně vítězům, tedy Spolu a ANO, je krajně nejistá. Spolu chybí elán z období před čtyřmi lety a bonus v podobě opozičního étosu. Volič má před sebou unavené rutinéry moci, pro které bude důvodem k samochvále jen samo vytvoření kandidátek.
Idealismus vystřídán pragmatismem
Spolu nyní sestavuje kandidátky a nejde o nic menšího než nacpat na volitelná místa všechny, kterým sekretariáty chtějí zaručit pohodlnou budoucnost. Nemá tedy cenu vyčítat Spolu, že má v čele kandidátek jen dvě ženy, v jejich zoufalé situaci je to bezpředmětné.
Koalice je ráda za to, že kandidátky sestaví a nechá je schválit příslušnými grémii. Pak už to bude boj každého s každým, ke kroužkování budou nabádat všechny stranické sekretariáty. Zájemců je totiž víc než míst, která uskupení pravděpodobně získá.
Spolu roku 2021 se, na rozdíl od letošních voleb, halilo i do lákavého závoje idealismu, oni byli ti snílkové, kteří se vzdali svých stranických jistot a vytvořili koalici, aby mohli čelit oligarchovi. Jenže letos idealismus ve Spolu nalézají nemnozí, spíš vládne pragmatismus hraničící s cynismem. Pavel Blažek připouští negativní kampaň zcela v režii marketingových mágů, když s respektem cituje Mirka Topolánka: Proboha, ať se politici do tvorby kampaní vůbec nepletou.
To poslední, co si může koalice Spolu dovolit, je sestavovat kandidátky podle nějakých akademických kritérií či progresivních kvót, je to boj o holé přežití. „Luxus“ toho, že na kandidátce může být jen ten, koho schválí stranický předseda/majitel, přenechávají rádi svému největšímu rivalovi. Otázkou zůstává, zda ve výsledku postup Spolu získá víc voličů než metody ANO.
