Tyto velkoobjemové poháry se v tuzemsku vyráběly za Lucemburků, tuším ale, že vypil-li kdo takovou naráz, slovo „Lucemburk“ nedokázal ještě několik hodin vůbec vyslovit.
O popíjení a vlastně ani o číše tady ale nejde. Výstava Lux nova – Nové světlo / Středověké vitraje v českých zemích se především zaměřuje na to, co říká její název. V průběhu 12. století se masivní, těžkopádná architektura v Evropě odlehčila, sloupy vyrostly do výše, vyklenuly se lomené klenby a ve vysokých zdech vznikl prostor pro rozměrná okna. Do paláců a chrámů proniklo „nové světlo“. A umem přeshraničních, ale časem právě také českých sklářů se zbarvilo dočervena, domodra, dozelena i dozlata.
Mezi rozvěšenými tričky. Osvětová výstava je krůčkem ke společnosti, kde bude bezpečněji |
Tak vznikla gotická vitráž. Víme ze středověkých kronik, že v době vlády Karla IV. a jeho syna Václava pracovalo v pražské katedrální huti na dvacet vitrážistů. Skleněná okna poskládaná z různobarevných kousků však nezůstala vyhrazena jenom Praze. Pyšnil se jimi – vedle řady dalších – i kolínský chrám svatého Bartoloměje. A tak je jádrem výstavy čtveřice děl, která pochází právě odtud.
Vitráž, anebo vitraj?
Dovolme si tu terminologickou odbočku. Chcete-li působit jako znalci, rozlišujte vitráž a vitraj. Vitráž je to, pokud je dílo poskládané jenom z barevných ploch. Kde jsou sklíčka domalována třeba obličeji světců nebo jejich atributy, bude přesnější mluvit o vitrajích. Anebo říkejte rovnou vitraje. Neurazíte.
SchodištěPo schodech se dá chodit jak dolů, tak nahoru. Podívat se na věci podzemní, přízemní, i na ty „v oblacích“, prozkoumat je u základu i je přelétnout z nadhledu. Na schodišti se dá i jen na chvíli zastavit a poklábosit – jaké je dneska počasí, co psali na internetu a co se právě semlelo u sousedů. A pak si pokračovat po svém, ale s příjemným pocitem, že máme přehled, co se děje kolem nás. |
Soubor ze svatobartolomějského kostela tvoří vitraje. Původně byl chrám nejspíš zasvěcený Panně Marii, proto okna zachycují scény z jejího života. Na prvním přináší novorozeného Ježíška k obřízce, na druhém ho doprovází pod kříž, na dalším sama umírá a na posledním je korunovaná královnou nebes. Okna pocházejí ze 70. let 14. století a tvoří nejrozsáhlejší dochovaný cyklus středověkých vitrají v českých zemích. K vidění bývá jen polovina, zapůjčená teď do Kolína z Národní galerie. Druhá dvě okna zpravidla odpočívají v depozitářích pražského arcibiskupství.
Mimochodem, král, který klade Marii korunu na hlavu, by z logiky věci měl být Kristus. Podezřele se ale podobá zbožnému císaři Karlu IV. Protože se na výstavbě bartolomějského chrámu podílel Karlův stavitel Petr Parléř, nemusí to být náhoda.
Objev v krabici
Pozoruhodností tu ale návštěvník najde více. Třeba soubor gotických vitrají z presbytáře sv. Bartoloměje, který nebyl ještě nikdy vystavován. Anebo vitráže, které kostel zdobily v 19. století a později byly sneseny a zazděny do oltáře v boční tzv. kokovské kapli. Jsou vyčištěné a vyskládané do tvaru, který původně zaujímaly. Mimochodem když sem nad nimi přijela pro svou bakalářskou práci v roce 2021 bádat studentka umění Anna Bartoňová, podařilo se jí v krabicích s barevnými střepy objevit i ty, které pocházely z vitraje o staletí starší. Tyto zbytky vysokého gotického okna tu můžeme obdivovat také.
Ve varhanním „domečku“. Svatovítské varhany postavili v Katalánsku jako zahradní domek z Ikey |
Dnes jsou v nedávno překrásně zrekonstruovaném sv. Bartoloměji okna nová, s moderními vitrážemi z pražské dílny Jiřička – Coufal. Fotografie a ukázky z jejich ateliéru tvoří další část výstavy, k vidění je tu také torzo luxusní vitráže z Karlštejna, z královské kaple svaté Kateřiny. Vidíte? Karlštejn, Karel IV., máme ho tu zas! Místo ze skla je vitráž vyrobená z barevných valounů, zalitých do pozlaceného olova – pravda, po těch staletích už z celku mnoho nezůstalo. Další vystavená díla z různých období pak doplňují „vývojovou řadu“. Sluší to na nich třeba svatému Ondřeji anebo Karlu Velikému.
Zámeček jako vzorkovna
Alespoň fotografie nakonec připomíná ještě jednu vitrážnickou zvláštnost: historizující stavbu s věží v Okrouhlé u Českého Dubu, která ještě v polovině minulého století sloužila jako vzorkovna vitrajových oken. Dnes ji po letech chátrání vlastní a pečuje o ni soukromý majitel. Na její obnovu můžete přispět na Doniu anebo se tam můžete alespoň jet podívat. Z Kolína je to jen asi nějakých sto kilometrů.
Madona, která unikla odsunu. Vzácná socha je k vidění v Anežském klášteře |
A to schodiště je dnes kde?! Ale prosím, beze všeho: Veigertovský dům je samozřejmě má. Vede až do sklepa, moderně zrekonstruovaného, osvětleného a využitého pro část stálých expozic. Mě ale odtamtud prosím omluvte, do prostor bez oken mě nikdo nedostane. Musela by tam být aspoň ta vitrážová.
