Foltýn nebyl populární osobností. V úřadu vládního komunikátora by oblíbený ani být neměl. Když už, tak věrohodný. A věrohodný byl jen pro jistý segment společnosti. Řekněme pro ten provládní, a to ještě ne celý. V čem byl problém?
Ač to zní leckomu provokativně, řekněme rovnou, že Foltýn měl v mnohém pravdu. Měl a má pravdu v tom, že potřeba strategické komunikace mezi vládou a společností skutečně existuje. Že ta potřeba spíš narůstá s tím, jak se svět propadá do násilí i názorového a informačního chaosu. Jak se společnosti Západu rozkládají na nesmiřitelné bloky a jak se ty bloky navzájem straší. Jak se lidé vážně ptají, co bylo či je horší: zda sovětská okupace a normalizační režim v letech 1968–1989, nebo členství v EU, které nás dusí a zotročuje srovnatelně, ne-li víc.
Rusko se zastavilo až tam, kde dostalo přes držku, říká Foltýn. Po volbách skončí |
Ano, pro toto vše – v situacích, jako je pandemie covidu, ruská invaze na Ukrajinu, tlak na aplikaci Green Dealu a migračního paktu EU – je důležité, aby vláda komunikovala s občany i se společností jasně, věrohodně a otevřeně. Otázka je spíše ohledně osobního stylu. Jak to má člověk pověřený takovým zadáním dělat?
Právě v osobní lince Otakar Foltýn selhával. Ne že by lhal. Ale oslovoval společnost tak, že její značná část měla pocit, že ji pokládá za nepřítele, v lepším případě za teprve potenciálního nepřítele. Za „zombíky“ či „svině“, jak se konkrétně vyjádřil.
„Kdo nejde s námi, jde proti nám“
Toto – na rozdíl od mlhavých situací hybridní války či cílených dezinformací cizích států (řekněme Ruska), které se musí vysvětlovat – do strategické komunikace nepatří. Tímto se také Foltýn liší od starých dobrých západních komunikátorů, ač se k Západu, jeho hodnotám a tradicím, velmi hlásí. Tito komunikátoři se snažili o vstřícnost vůči celé společnosti, o inkluzi, jak se módně říká. Podle hesla „kdo nejde výslovně proti nám, jde s námi“. Kdežto v úřadu plukovníka Foltýna a nakonec v celém vládním týmu jako by začalo převládat heslo „kdo nejde s námi, jde proti nám“.
Tímto, slovy jako „svině“, volebními hesly typu „kolaboranti s Ruskem“ výrazy jako „právo na korigované informace“ (to neřekl Foltýn, ale premiér Fiala, ale do tématu patří), se Foltýn i celý vládní tým vystavovali kritice, ba i posměchu. Citovaná slova pronikala do hovorového jazyka či do memů.
Strategickou komunikaci potřebujeme, ale nesmí vypadat jako politické školení mužstva |
Samozřejmě, Foltýnovi se jen posmívat nebo mu nadávat je laciné. Tyto věci se řeší na celém Západě a nikde na ně nenašli univerzální a spolehlivý recept. Má úřad pro strategickou komunikaci strašit? Či spíše uklidňovat? A platí-li to druhé, kde je hranice mezi uklidňováním a bagatelizací rizika? To opravdu nejsou jednoduché věci.
Třeba takové zahraniční vlivy, před kterými Foltýn varuje. Sem patří i již zmíněná otázka, co bylo a je horší. Zda život za normalizace v mocenské sféře Moskvy a pod jejím tlakem, nebo život pod tlakem „Bruselu“ – pod tlakem elit, ideologie a peněz EU. Ale nadává-li někdo na „tlak Bruselu“, musíme za tím vidět agenty Putina? Není to často jen plácnutí zdejších lidí, kteří zkušenost z let 1948–1989 osobně zažitou nemají?
Je kritika jen komunistická či fašistická?
Otakar Foltýn cit pro takové nuance moc nemá. Nebo je veřejně nedával najevo. I proto sahal po slovech jako „zombíci“ a „svině“. Ostatně ve zmíněném rozhovoru pro iDNES.cz opakovaně říká, že funkce šéfa strategické vládní komunikace je politická. On sám jí dal takovou tvář. Tvář, kterou značná část společnosti nepokládá za nestrannou.
Sám sice zdůrazňuje, že nikdy nepodpořil ani nepotlačil konkrétní politický subjekt, stranu či hnutí. Ale pro jeho slovník a rázné postoje až příliš mnoho lidí považuje jeho roli za nikoliv nestrannou, ale společensky rozdělující.
Plukovnická demokracie mezi sviněmi a zombíky |
O kritice na svou adresu Foltýn nyní řekl: „Pokud pochází od komunistických a fašizujících subjektů, beru to jako důkaz, že dělám svou práci dobře.“ Jenže na to, aby člověk kritizoval komunikační lahůdky celého vládního týmu, výroky jako „svině“, „kolaboranti“ či „právo na korigované informace“, nemusí být komunista ani fašista. Na to stačí trochu uvažovat nebo znát dílo George Orwella, jednoho z velkých protitotalitářů.
V tom může spočívat odkaz pro možného Foltýnova nástupce.
