Všechny tři subjekty spojuje nejen parlamentní zastoupení, ale i hodně frustrující opoziční role. Byť předchozí dlouholetý předseda lidovců Bělobrádek aktuálně samozřejmě tvrdí (co může také mimo vládní kabinet dělat jiného?), že největší chybou byla někdejší koaliční spolupráce s Andrejem Babišem. Se superiorním hráčem zdejšího politického pole, který přímo nebo nepřímo vytváří tlak na každého z relevantních aktérů. Na koaliční sociální demokracii především odsátím elektorátu, na opoziční síly svou „neprůstřelností“.
Kam budou „žlutí“ směřovat pod novým předsedou? Toho si vyberou na víkendovém mimořádném sjezdu, neboť vloni v Brně zvolený předseda se po náhlém skonu manželky rozhodl odstoupit, aby se mohl věnovat svým třem dětem. Z hlediska proklamovaných lidoveckých hodnot tím jistě zabodoval, leč současně otevřel staronovou ránu. Úpadek voličských preferencí KDU-ČSL, jejichž měl být sám řešením. Jakožto člověk neokoukaný a nezprofanovaný, přitom však z rodiny s významnou politickou minulostí.
Lidovecké bloudění kolem hranice sněmovní zvolitelnosti je tak ještě agresivněji přítomno. Přitom nejde o žádnou abstraktní hrozbu. Hrozba nulového zastoupení v dolní komoře již jednou, v roce 2010, na KDU-ČSL ostře dopadla. Vzápětí potom, co stranu se svými stoupenci opustil bezskrupulózní Miroslav Kalousek, aby si v podstatě pro sebe založil „alternativně konzervativní“ TOP 09.
Naše (vedle komunistů) nejkonzervativnější partaj KDU-ČSL si sama se sebou dlouhodobě neví rady. Mluví o změně, leč obvykle svede být nová výhradně postaru. Sentimentálně vzpomíná na postavení, jemuž se těšila za postrevolučního vedení obratného Josefa Luxe. Politika prý stále inspirativního; za života mimochodem přezdívaného „had na tři“...
Najít takové světlo, jakým byl pro lidovce Lux, je dnes bezmála vyloučeno. Strana je ve zcela jiné personální situaci, než v jaké byla roku 1990, kdy vešlo ve známost něco pro tu dobu dost symptomatického. To jest, že nově zvolený předák (stoupenec předlistopadového obrození strany) Josef Bartončík patřil ke spolupracovníkům StB. Jeho nástupce skandál zahladil, a nadto pomohl veřejnosti zapomenout na předchozí nepřehlédnutelnou činnost Československé strany lidové v Národní frontě. Úspěšně partaj představil v roli budovatele liberální demokracie. Užitečného člena Klausových kabinetů. Kde jsou ty časy. Stávající možnost volby lídra osciluje mezi Marianem Jurečkou a Janem Bartoškem. Starými harcovníky, s nimiž můžeme spojovat věru leccos, jen ne novou tvář. Životaschopný obraz pro dost okoukané lidovce.
