Před Senátem bude při projednávání tzv. zákona „lex Ukrajina 7“ stát zásadní dilema. Zda účel zajištění bezpečnosti státu může ospravedlnit narychlo schválený přílepek, který zavádí do našeho trestního práva nový trestný čin: neoprávněná činnost pro cizí moc. A zda tento trestný čin, tak jak je formulován, nemůže vést k neústavnímu omezení svobody slova a riziku kriminalizace běžných činností.
Hana Kordová Marvanová
Toto téma považuji za naprosto principiální, a to i proto, že naše země má mnohaleté zkušenosti s tím, že zájmem ochrany socialistického společenského a státního zřízení a obranyschopnosti země před nepřátelskými aktivitami byly odůvodňovány politické trestné činy za komunistického režimu.
„Lex Ukrajina 7“ byl předložen vládou s cílem prodloužit dočasnou ochranu pro osoby prchající z území Ukrajiny v důsledku pokračující vojenské agrese Ruské federace na území Ukrajiny. Tento cíl je nepochybně chvályhodný. V tomto směru si zákon zaslouží podporu v parlamentu.
Na poslední chvíli, ve druhém čtení na plénu, však do zákona byla přidána změna trestního zákoníku, podle něhož bude trestná jakákoli činnost na území České republiky nebo i mimo něj, které se někdo dopustí v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost země anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, nebo kdo na území ČR někoho sleduje pro cizí moc zpravodajskými prostředky. Trestné má být i neoznámení nebo nepřekažení tohoto trestného činu.
Když se trestní právo píše na dopravní průmyslovce. Odsoudit vás pak můžou prakticky za cokoliv |
Za skupinu předkladatelů to vysvětluje poslanec STAN Martin Exner lapidárně tak, že se jedná o opatření proti zrádcům a kolaborantům, kteří úmyslně poškozují zájmy České republiky vědomou činností pro cizí moc. A na argumenty, že znění paragrafu je velmi gumové, namítá, že na rozdíl od komunistického režimu máme nyní nezávislé soudy, které jistě posoudí úmysl a spolupráci s cizí mocí.
Návrat před samet
Zrádnost tohoto nového paragrafu však je ve dvou směrech. Zaprvé jeho formulace je natolik široká, že vůbec nevysvětluje, co se myslí „neoprávněnou činností pro cizí moc“, která má být trestná, když zároveň není zakázaná. Podle znění paragrafu jde o jakoukoli činnost, i tu, která je v souladu se zákony. Trestnou z toho dělá jen úmysl, což je subjektivní vztah jednající osoby k její činnosti. To znamená, když totéž dělají dvě osoby, trestné je to podle toho, jaký poměr ke státním zájmům ta osoba má.
Ale přesně takto široce byly formulovány skutkové podstaty politických trestných činů, například podvracení republiky a pobuřování, které byly zrušeny po sametové revoluci, protože umožňovaly jen na základě úmyslu osob, které nesouhlasily s tehdejším totalitním režimem, je odsoudit za činnost, která jinak nebyla protiprávní. Takto formulovaný paragraf by i v dnešní době mohl znamenat, že by činnost, která je dovolená podle principu právního státu „co není zakázáno, je dovoleno“, byla nejen sankcionovaná, ale přímo mohla vést k odsouzení pachatele k mnoha letům vězení.
Možná řeknete, že žijeme v právním státě, máme nezávislé soudnictví a není zde napořád vláda jedné strany, která disponuje mocenskými složkami. A že tedy toto u nás nehrozí. Jednak ale nikdy nevíme, jaký vývoj u nás nastane, a zákony je třeba psát na ochranu práv občanů a musí obsahovat pojistky proti zneužití moci. A navíc i v demokratickém právním státu se justice může dopustit přehmatu, nespravedlivého odsouzení, zejména tam, kde je zákonem ponechán naprosto volný výklad policii, státnímu zastupitelství a soudům.
Diskriminující kladivo na Rusy. České státní občanství pro ně má být exkluzivní |
Zadruhé je vedle obsahu paragrafu samého zajímavé rovněž pozadí jeho prosazení do zákona jako přílepku. Otevřený lobbing pro schválení zní na sociálních sítích od tajných služeb. Paragraf je ale zároveň obsažen ve vládní novele trestního zákoníku, která se nyní projednává v Poslanecké sněmovně. Zřejmě se někdo obává, že takto formulovaný trestný čin v řádném legislativním procesu nebude schválen. A myslím, že důvodně, protože například Nejvyšší soud v připomínkovém řízení vyjádřil zásadní nesouhlas, když označil nový paragraf jako velmi problematický, protože obsahuje pojmy, pod nimiž si každý může představovat něco jiného a je vymezen příliš široce.
Nejsme snad jako Putin?
Dilema „bezpečnost versus svoboda“ je podle mého názoru jasné. Tyto hodnoty nesmí stát proti sobě. Společenský systém, který máme v České republice a který je na Západě, je lepší právě tím, že můžeme o věcech svobodně diskutovat, že nehrozí kriminalizace běžné činnosti a omezování svobody slova, ať už máme různé názory. Právě to náš stát odlišuje od Putinova Ruska a jiných nedemokratických režimů. V boji proti nim bychom se neměli vzdávat hodnot, na nichž náš stát stojí.
Také bychom se měli poučit z etapy, kterou prošly i USA, kde působil neslavný Výbor pro neamerickou činnost. Jak říká ve filmu Majestic režiséra Franka Darabonta jeho hlavní hrdina: „Amerika by měla být zemí, kde každý člověk může být vyslyšen, i kdyby se vám nelíbilo, co kdo říká.“ A takovou zemí by měla být i Česká republika.
Autorka je senátorka zvolená za koalici SPOLU, advokátka, bývalá disidentka.
