Ani přijetí eura, ani právo na hotovost nejsou ideologické, zástupné problémy, naopak zasloužily by si věcnou diskusi. Je zcela pochopitelné, že k euru se jinak budou stavět exportéři a jinak například důchodci. To ovšem neznamená, že jedna či druhá strana nemá relevantní argumenty.
Jakou měnu byste chtěli v Česku?
Transakční náklady a kurzová rizika spojená s konverzí mezi českou korunou a eurem na jedné a zdražování spojené s přechodem na unijní měnu na druhé straně jsou stejně podstatné. V debatě též musí zaznít, že jsme se k přijetí eura zavázali v přístupové smlouvě k Unii.
Současně nás asi těžko, jako stát, může EU k něčemu nutit, případně nám dávat termíny. Ideologičtí milovníci eura by si měli též připomenout, že existuje Švédsko, které euro nemá a nepropadá se do chudoby a chaosu, a přitom není druhořadou zemí.
Jen řečnická cvičení
Jistě bychom si nějakou věcnou debatu jako občané zasloužili, nicméně ničeho podobného se nedočkáme. Lze předpokládat, že ve sněmovně se budou jen opakovat řečnická cvičení plná klišé, a z obou stran. Navíc za současného rozložení sil je téměř nemožné, aby vláda prosadila nějaký ústavní zákon. A „obyčejný“ zákon je stejně silný jako závazek o věčně vyrovnaném rozpočtu, případně o rozpočtové odpovědnosti. Každá další většina ho bez problému smete, bude-li chtít.
Je možné, že je to od vládního tábora pouhé předstírání. Až se ústavní zákon nepovede prosadit, budou moci říci voličům: alespoň jsme to zkusili. Ano, zní to cynicky, ale současná politika je vrcholně cynická. Aktérům nejde o věcná témata, ale pouze o sebeprezentaci.
Ano, nebo ne? Hádky o euru jsou český národní sport, jenže euro není zázrak a koruna není relikvie |
Takže až budou čtenáři sledovat „vášnivou debatu“ našich politiků ve sněmovně, měli by si uvědomit, že je to vlastně jen divadlo. Protože jak navrhovatelé (vláda), tak odpůrci (opozice) budou vědět, že podobný zákon nic nezmění, nezaručí nám ani korunu na věčné časy, ani nevyšlape cestu do euroráje.
Pro všechny aktéry je mnohem pohodlnější předstírat, že podobné legislativní iniciativy jsou zásadní a osudové, ať již v nich vidí nebezpečí, nebo záruku. Mohou se beztrestně rozčilovat, dojímat a plkat o záchraně hodnot nebo o nevyhnutelném pokroku. A to je přece jednodušší, než se zabývat tím, co voliče opravdu trápí.
