Naposledy se tak stalo na sklonku prezidentského mandátu Miloše Zemana v lednu 2023, naprosto bezprecedentně před volbou nové hlavy státu, nikoli po ní, jak bylo zvykem od roku 1993. V pětiletých intervalech se výstavami korunovačních klenotů připomínala nejen volba a inaugurace prezidenta, ale také kulaté nebo půlkulaté výročí vzniku Československé i České republiky.
Prezident Zeman vystavil korunovační klenoty v lednu dvakrát: v roce 2018 aby posílil vlastní pozici mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby a v roce 2023, aby vytvořil prostor pro svého favorita na prezidentský úřad Andreje Babiše, jenž za účasti médií poctivě vystál na klenoty frontu.
Prezident Pavel zneužívání korunovačních klenotů utnul, když rozhodl, že za jeho mandátu se budou vystavovat každoročně na dva týdny v rámci oslav svatováclavského výročí, tedy bez přímého vztahu k aktuální politické situaci. To je určitě dobře. Přesto tu zůstává několik otazníků.
Především – v prezidentské kampani se Petr Pavel jasně vyslovil pro trvalé, ne občasné vystavení klenotů. Jako inspiraci uvedl londýnský Tower, kde jsou vystaveny insignie dosud používané a neobsahující relikvie. Podstatnějším příkladem je proto pro nás Vídeň, s níž jsme silně kulturně provázáni. Tam je vystavena rozsáhlá sbírka korunovačních insignií, které jsou – stejně jako u nás – nepoužívané. Jádrem vídeňské sbírky jsou insignie dávno neexistující Svaté říše římské a mezi nimi ústřední křesťanská relikvie – část údajného kopí sv. Longina, jímž probodli Kristův bok. Všechny tyto předměty, tedy včetně relikvií, jsou trvale přístupné veřejnosti.
Jakmile se prezident Pavel ujal funkce, téma trvalého vystavení korunovačních klenotů rázem opustil. Nevíme proč. Možná zjistil, že se na Hradě nepodaří najít místo pro vybudování trezorové místnosti, která by splňovala potřebné bezpečnostní, klimatické a provozní podmínky. Možná byl při úvahách o trvalém (ne)vystavení klenotů seznámen nejen s prostorovými (ne)možnostmi Pražského hradu, ale také s ekonomickou náročností projektu.
V cestě možná stály i námitky ideového či pseudoideového rázu, které jsme mohli slyšet v minulosti. Podle nich nelze vystavit korunu, která je zároveň relikviářem. Ve skutečnosti se i relikviářové koruny běžně vystavují. Nelze prý porušovat pravidla, která pro korunu stanovil Karel IV., jako bychom i v jiných situacích uznávali závaznost středověkých dokumentů. Nelze prý riskovat kondici perel zdobících korunu, v nichž jsou ve zvláštním nasvětlení vidět praskliny neobjasněného původu, jako by při technických možnostech současného výstavnictví něco opravdu hrozilo.
Pavel nechá v září vystavit korunovační klenoty. Nově budou k vidění každý rok |
Neobstojí ani tvrzení, že korunu nelze trvale vystavovat proto, že je posvátná. Karel IV. opravdu korunu koncipoval jako sakrální předmět, proto do ní nechal vložit trn z koruny Kristovy a věnoval ji svatému Václavu. Ale i on vnímal korunu především jako zemský symbol a tato její funkce pak jednoznačně převážila v 19. století. A neměl by nás odradit ani „argument“, že koruna je tajemná, jak by mohl naznačovat ezotericky znějící podtitul právě začínající výstavy „Tajemná síla kamenů“.
Petr Pavel svým rozhodnutím vystavovat korunovační klenoty každý rok rozhodně otupil tyto pseudomystické důvody, které jsou spíš mrtvou mantrou než racionální interpretací. Je ale otázkou, proč nezvolil pro vystavování měsíc říjen, v němž si připomínáme vznik samostatné republiky. Pokud vybral svátek sv. Václava, který je svátkem především církevním a teprve pak svátkem české státnosti, je další otázkou, proč na výstavě bude tentokrát – podle zatím dostupných informací – chybět svatováclavský meč, symbol svatováclavského kultu používaný při korunovacích.
Myšlenka trvale vystavit korunovační klenoty, k níž se v prezidentské kampani přihlásil i Pavlův protikandidát Andrej Babiš, není nijak převratná. Uvažovalo se o tom už v roce 1866. Po zániku monarchie v roce 1918 chtěl Československý stát klenoty vystavit v Národním muzeu či jinde, ale nedošlo k tomu kvůli obavám z posílení monarchistických sentimentů. O vystavení klenotů nestál T. G. Masaryk, který odmítal jejich „adoraci“. Také komunistický režim měl ke klenotům rozporuplný vztah, proto je stejně jako první republika vystavoval sporadicky a jen v pro něj přijatelném ideovém kontextu.
Z doby habsburské monarchie, jejíž se země Koruny české staly součástí, se dochovaly čtyři koruny: koruna římského císařství, rakouská císařská koruna, koruna svatoštěpánská a česká koruna svatováclavská. Pouze česká není trvale vystavena. Možná je tedy na čase začít české korunovační klenoty vnímat jako pozoruhodné artefakty, svědky dějin naší země, pohnutých osudů našich předků a samozřejmě symbol naší státnosti. Je na čase být s nimi v normálním kontaktu bez zbytečné ezoteriky. Třeba se potom kolem sebe budeme i v jiných, důležitějších souvislostech dívat realističtěji.
