Jeden takový žák měl v minulém pololetí 238 zameškaných hodin navzdory domlouvání rodičům, snahám sociálních pracovnic a různým zoufalým opatřením a zdá se, že nakonec ukončí „povinnou školní docházku“, aniž by byl kdy do školy pořádně docházel. Uprostřed hlavního města nám tak vyrůstá malý analfabet a povaleč, jemuž naše společnost dává jasně najevo, že veškerá její pravidla lze s úspěchem ignorovat a že i tak je možné si žít docela v pohodě a bez námahy. Tento mladík, jednou plnoletý, bude moci chodit k volbám a volit prezidenta.
Kam směřuje české školství? Bude důležité zmenšit objem učiva, říká Jaromír Beran z ministerstva |
Při pomyšlení na důsledky účasti lidí z podobných rodin u voleb mě občas napadlo, zda by se volební právo nemělo vázat na podmínku, že naše děti řádně chodí do školy. Rychle jsem si vždy ale uvědomil, že volební lístek takovým voličům asi může být ukradený. V uvedeném případě všechny snahy domluvit rodičům či žáku samotnému po dobrém či po zlém vykázaly nulový výsledek. Co tedy s tím? Myslím, že Jana Maláčová zcela logicky usoudila, že jediné, co by mohlo na nezodpovědné rodiče zabrat, jsou peníze. Chcete sociální dávky? Postarejte se alespoň, aby vaše děti chodily do školy.
Bez práce nejsou koláče
Marek Hudema ve svém komentáři Na úkor dětí (LN 11. února) tvrdí, že ministryně hodlá znevýhodněné děti ještě více znevýhodnit. Nikoliv. Pan Hudema zřejmě nepochopil, že základní znevýhodnění takových dětí spočívá v tom, že se narodily nemoudrým rodičům.
Postarat se o to, aby potomci nemoudrých rodičů byli méně nemoudří, je ale možné jen tak, že je přinutíme k tomu, aby dostali lepší vzdělání, než měli jejich rodiče. Říkám důrazně „přinutíme“, což přívržence volné výchovy jistě bude pobuřovat, ale kluk nebo holka, jehož nebo jejíž táta je lempl, se dobrovolně učit nebude, to je přece každému jasné.
Paní Maláčová nejedná tedy „na úkor dětí“, ale snaží se naopak dětem k jejich vlastnímu prospěchu ukázat, že pravidla se vyplatí respektovat a že bez práce nejsou koláče. A přitom doufá, že učitelé děti ve škole také nenápadně naučí myslet. K čemuž mimochodem víc než všechny ostatní předměty vede matematika, ta nemá za úkol pouze žáky naučit nějakým vzorcům, jak se někteří pedagogičtí filozofové domnívají.
Populisté jsou produktem pokrytectví
Podle Marka Hudemy ministryně Maláčová „zapomíná, že parketu exemplární přísnosti na chudé a znevýhodněné už má zabranou SPD Tomia Okamury“. Kdo ale způsobil, že česká SPD, francouzský Rassemblement National či německá AfD si mohly tak rozsáhlé parkety zabrat a získat tolik voličů? Byly to tradiční strany, jež v návalu politické korektnosti odmítaly vidět problémy, které obyvatele trápí. Proč čekali francouzští a němečtí politici tak dlouho, než začali přiznávat, že přistěhovalci v jejich společnosti působí problémy a rozdmýchávají náboženské konflikty, o nichž si Evropané mysleli, že už jsou za nimi?
Vyšší nájem není fér, stěžují si v Chanově. Místní chodí na poštu v županu a v bytovkách je cítit moč |
A proč nechávají čeští politici Tomia Okamuru, aby upozorňoval, že „znevýhodnění“ občané často nerespektují zákony? Kdyby byli upřímní a tyto problémy nezametali systematicky pod stůl, byli by vzali populistům vítr z plachet dříve, než by si tito politici vůbec mohli nějaké plachty roztáhnout.
Mám chuť jásat, že v ministryni Maláčové konečně vidíme na naší jinak dost smutné politické scéně sociálnědemokratickou političku, která se argumentací odklání od levicových demagogů a která se rozhodla nejen původ sociálních problémů identifikovat, ale také tyto problémy řešit navzdory rozšířenému politicky korektnímu pokrytectví. Doufám, že ji její elán neopustí, a přeji jí pevné nervy při prosazování svého plánu.
Autor je vysokoškolský profesor působící v Paříži a v Brně.
