Dává jim velikou naději, že přinejmenším čtyři vládní strany půjdou do příštích parlamentních voleb se stejně sebevražednou politikou jako dosud: ústa plná frází a úplná ignorace toho, co lidi chtějí a co je trápí.
Jaké poučení přinesly víkendové krajské a senátní volby?
1 Pravice nezhynula, žvásty ano
Příběhy z Jihočeského, Jihomoravského i Libereckého kraje dokazují, že zemi nutně nemusí převálcovat levice a že by pravice byla odsouzena k historickému neúspěchu.
Fialová vlna proti Fialovi. Povodeň vládu nezachránila, Piráti se topí, ale i Babiš si musí dávat pozor |
Martin Kuba je ódéesák jako řemen, dokonce ne úplně malý byznysmen, k tomu bývalý ministr a partajní předák. Kdyby národ zavrhl pravici jako celek, těžko by Kuba ve svém kraji ovládl místní sněm tak, že nepotřebuje žádného koaličního partnera. Těžko věřit, že ve středních Čechách žijí samí dezoláti, a proto vítězí „populisté a extremisté“, zato v kraji Rožmberků a Schwarzenbergů vládnou vyznavači trhu bez přívlastků.
Stačí prostě jediné: dělat dobrou politiku. Starat se o to, aby se lidem dobře žilo, a při tom vládnutí příliš nekrást, případně při kradení příliš nemlaskat.
Ale vládní čtyřlístek, zahleděn do své vlastní bubliny, v němž třicetiletí poradci akorát štengrují své lídry k co nejžíravějším tweetům, už teď chystají „obranu demokracie“ a další „osudové volby“.
Samozřejmě, můžete se tvářit, že většina národa jsou populisté nebo rovnou extrémisté, dezoláti a Putinovi agenti. Takovéto nálepkování si jistě mezi svými vždycky odůvodníte. A třeba na něm i něco bude. Ale úkolem demokratické politiky je pokusit se tuto většinu přetáhnout na svou stranu, dát ji důvod, proč má volit modré ptáky, nikoli rudé čerešně.
Tisková konference TOP 09. Pavel Fischer (vpravo), Markéta Pekarová Adamová a Tomáš Czernin. 21. září 2024)
Dokonalý příklad nepoučitelnosti a sebezahleděnosti předvádí Markéta Pekarová Adamová, která jako hlavní zprávu z voleb vyzdvihla senátora Pavla Fischera, jenž vyhrál v Praze (a s podporou čtyř vládních stran): „Je garantem toho, že Senát zůstane důležitou bezpečnostní pojistkou demokracie. Je třeba si uvědomit, že pro funkci Senátu je třeba převládání stran, které si uvědomují demokratické hodnoty.“
Jen tak dál, paní Markéto. Marketéři Andreje Babiše by to za vás nenapsali lépe…
V krajských volbách triumfovalo ANO. Své bašty uhájili jen Kuba, Grolich a Půta |
2 Praha, Peking, Moskva
Opoziční partaje, zejména starolevicové ANO, komunistické Stačilo! i znovuzrozená SOCDEM, se nadšeně hrnou na šturm a věří, že podobný úspěch zopakují i ve sněmovních volbách v říjnu příštího roku. Opatrně s tou sebedůvěrou.
Zaprvé: účast u krajských voleb byla poměrně nízká, za rok může být i více než dvojnásobná (kraje letos 32,9 %, sněmovna minule 65,4 %). Nejpravděpodobnější je to vysvětlení, které se osvědčilo a empiricky potvrdilo již mnohokrát: zklamaní vládní voliči zůstali zhusta doma, zatímco nahněvaní příznivci opozice si to s vládou přišli přednostně vyřídit.
Až přijdou parlamentní volby, mnozí zklamaní příznivci pětikoalice zatnou zuby a se zavřenýma očima to tam vládním partajím opět hodí, pod heslem „Všechno lepší než Babiš s Okamurou a Konečnou“.
Pět senátorů už v 1. kole, poprvé i z ANO: Fischer, Čunek, Bednář, Vícha, Vildumetzová |
Stejně tak bude na rozdíl od uplynulého víkendu volit celá Praha, což znamená další skoro milion potenciálních voličů, dalších takřka tři čtvrtě milionu reálně odevzdaných hlasů. Hlasů, které zatím vždycky měly mnohem blíže k Fialovi než k Babišovi.
A nebojte, bubny propagace budou dunět. Vládní ideologové za pomoci většiny mediální scény budou opět varovat před „koncem demokracie“, „koncem liberální demokracie“, před „cestou na východ“, před „slovenskou cestou“, před „maďarským scénářem“, ne-li rovnou „únosem Česka do Moskvy“. „Za nezávislou Českou televizi,“ „Za demokratické Česko,“ „Za zachování západní orientace,“ „Ne Ficovi, Orbánovi a Babišovi!“ Ta hesla si můžeme natisknout předem.
Co na tom, že Babiš za jedenáct let v politice neudělal jediný krok, jímž jakkoli zpochybnil či se dokonce pokusil změnit stávající ústavní pořádek nebo naše zakotvení v EU a NATO. Co na tom, že se česká demokracie nehnula ani o píď, co na tom, že předal moc po jediné prohře, dokonce i když měl na své straně prezidenta, jenž jej nabádal k obstrukcím.
Část voličů miluje představu, že to právě oni jsou stráží demokracie a nebýt zrovna jich, Česko by se stalo satelitem Moskvy a Pekingu. Takový pocit morální převahy nad sousedy s jinými názory vám nikdo jiný nedá – a vládní partaje budou tento narativ fedrovat ze všech sil. I když dokonce jejich čelní představitelé jako Petr Fiala nebo Marek Benda mají z tohoto morálního kýče sami legraci.
3 Levice a krajnice
Naopak největší varování pro současný establishment je fakt, že pětiprocentní hranici překročili takřka všichni ti, kdož se před třemi lety do parlamentu nedostali. A ti, jimž se to nepovedlo (Šlachta), nahlas mluví o předvolebních koalicích.
Petr Fiala je premiérem s pohodlnou většinou 108 hlasů i díky tomu, že v minulých volbách propadlo neuvěřitelných 844 239 hlasů pro čtyři protestní strany (sociální demokraty, komunisty, Šlachtovce a Trikoloru), zatímco pravý střed šel do zápasu strategicky a moudře se spojil do dvou velkých bloků: SPOLU a PirSTAN.
Pětikoalice v troskách. Stávající vládní sestava většinu těžko udrží, Fialu čeká zásadní rozhodnutí |
Takže zatímco malým středovým stranám nepropadl ani hlas, malé strany na levici a na všech protestních okrajích pohořely úplně všechny. Tato unikátní situace se takřka jistě nebude opakovat: i strany na levém a pravém okraji se hodlají slučovat, zatímco spojení Pirátů se STAN se v tuto chvíli nejeví příliš pravděpodobné.
Přidejte fakt, že českým komunistům konečně po pětatřiceti letech došlo, že se mají zbavit toxické značky KSČ(M), tak jako jejich bratři v okolních zemích, a máme tady úplně jinou politickou mapu. Ano, vzestup Babiše a zejména jeho možných koaličních spojenců je ta nejdůležitější zpráva ze zdánlivě nedůležitých komunálních voleb 2024.
4 Unesená pirátská loď
Na závěr dovolte malou soukromou elegii. Po sečtení hlasů v parlamentních volbách v říjnu 2021 jsem napsal, že navzdory společnému úsilí porazit Babiše a navzdory společné koalici se STAN by si Piráti měli zatraceně rozmyslet, zda jít do vlády složené z pěti různých stran.
Pochyby byly jasné:
1) Premiér jejich čtyři poslance při většině 108 hlasů nepotřebuje. Piráti nebudou moci nikdy bouchnout pěstí do stolu a prosadit si svou, ostatní je budou moci kdykoli přehlížet.
2) Budou levicovým liberálním přívažkem v kabinetu, v němž budou hrát prim konzervativní ODS a KDU-ČSL.
3) Pirátům tak reálně hrozí, že budou podepsáni pod prioritami konzervativců, což jejich voliči neocení, nebo ještě hůře – nepodaří se jim prosadit svoje priority. Toto je onen zcela fundamentální důvod, proč je účast ve vládě pro Piráty veleriskantní.
4) Spojením všech pěti stran bude jedinou opozicí Babiš s Okamurou, což jednak není příliš zdravé, jednak to bude Babišovi extrémně nahrávat a bude nezadržitelně posilovat.
(Nenapsal jsem tehdy, protože mi to došlo až po několika týdnech, bod 5) Piráti padli do pasti politologa Fialy, který straně se čtyřmi poslanci dal tři ministerstva. Fiala věděl, že zklamaní vládní voliči by se mohli masivně přidávat právě k Pirátům, a chtěl tomu za každou cenu zabránit.)
Po publikaci této glosy se strhla se bouře nesouhlasu: „Tyhle svinský estébácký zákeřnosti nechci číst“, napsal mi jeden dobrý muž, jenž by jinak neublížil ani mouše.
Po porážce rezignace. Bartoš a celé předsednictvo končí v čele Pirátů |
Jak vidíme po třech letech, stalo se přesně to, před čím jsem varoval. Piráti jsou podepsáni pod všemi schválenými prioritami konzervativců (konsolidační balíček, penzijní reforma), zároveň svým voličům nedoručili vůbec nic z toho, co před třemi lety slibovali a co trápí zejména mladé lidi: částečné úvazky, jesle a školky, dostupnější bydlení, vstřícný digitální stát. (Zatím nezvládnutá digitalizace stavebního řízení je pouze aktuálním projevem, nikoli podstatou problému.).
Tak co: fakt bylo pro Piráty správné a rozumné jít do Fialovy vlády? Nenajde se aspoň jeden člověk, který by tehdejší nadávání autorovi dneska odvolal?
