Hlavně proto, že už více než třicet let máme ústavou zaručené právo volit si demokraticky svoje zástupce, teď právě do zastupitelstev krajů a do třetiny Senátu. Když volit nepůjdeme, nemáme pak žádné právo na výsledky nadávat. Proč nechávat rozhodování na druhých, když se na tom, jaké bude složení krajského zastupitelstva, kdo bude mým hejtmanem a senátorem, mohu podílet osobně? A není pravda, že můj hlas nic nerozhodne. Volební účast v krajských – a o to více v senátních – volbách nebývá nic moc, a o to víc můj hlas může rozhodnout.
Kdo nechce jen nadávat, ať volí, řekl Pavel. Zaplavení se k urnám nehrnou |
Volební kampaň před volbami byla krátká a nijak výrazná, žádné ostré střety či překvapení. Krajská témata se totiž dost překrývají: kdo by nechtěl dobře opravovat krajské silnice, zajistit co nejkvalitnější dopravní obslužnost nebo se postarat o kvalitní zdravotní péči?
Politika se hodně zpersonifikovala, programy stran se příliš neliší. Co nám v krajských volbách může při volbě pomoci, je osoba lídra kandidátky, tedy kandidáta na hejtmana. Populární celostátní předseda strany obvykle v krajských volbách (nebo minimálně v našem kraji) nekandiduje, a tak u konkrétní strany posuzujme ne klady a zápory onoho pražského předsedy, ale osobnost kandidáta na hejtmana. Osobně si nemyslím, že by politik měl na úrovni kraje, nebo dokonce jako kandidát na hejtmana začínat svou politickou kariéru. Ideálním kandidátem na hejtmana je bývalý úspěšný starosta obce, který už rozumí veřejné správě a umí se orientovat v oblasti samosprávy.
A samozřejmě také úspěšný dosavadní hejtman, když usiluje o znovuzvolení, má oproti ostatním výhodu ve znalostech krajské problematiky. Když za kandidátem na hejtmana vidíme nejen charizmatickou osobnost, ale i jeho předchozí úspěchy v pozici starosty obce či města nebo v předchozí hejtmanské pozici, máme málem vybráno.
Češi zažijí nejpodivnější krajské volby. Přesvědčily povodně lidi o smysluplnosti krajů? |
Pokud jde o Senát, nemusíme ho mít rádi. Ani já nejsem zrovna jeho obdivovatelem a uměl bych si představit i jednokomorový parlament, jako mají na Slovensku. Ale když už ho máme, nemělo by nám být jedno, kdo bude senátorem v našem volebním obvodu. Tady už nemusí být předností jen zkušenost z veřejné správy, ale obecně zkušenost životní a hlavně vysoký předpoklad důvěryhodnosti a schopnost prosazovat vlastní názor.
Ti z nás, kteří pamatují „hru na volby“ před rokem 1989, si možná více než ti mladší váží toho, že současné volby jsou skutečným výběrem mezi vícero kandidátkami a dávají reálnou možnost ovlivnit politický život kolem nás. Byla by proto škoda k volbám nejít.
Autor je právník a publicista
