Kratochvíl překrucuje

Petr Kratochvíl tvrdí, že jsem čtenářům zatajila založení poválečné divadelní sítě komunisty. Samo o sobě jde o tvrzení překroucené, ale jak souvisí s tím, že současná radnice hodlá zničit síť veřejných divadel, čili scén spoluzřizovaných městem. Už  11. 2. jsem v  LN  psala, že Praha bude jedinou evropskou metropolí bez tohoto modelu divadla, které mj. umožňuje typ repertoárové scény se stálým souborem a právem na  umělecký experiment a omyl. Když se město svého podílu zřekne, vznikne krize a stav, který nemá v Evropě obdoby. Prý utajuji  fakta o transformaci, přitom LN o ní od roku 2001 píší stále a vysvětlují, oč jde. Pan Kratochvíl i radnice demagogicky hlásají, že divadla ji odmítají. Chce tím říct, že tyto scény baží po blahých časech za bolševika, kdy „rukapáně“ byla otevřena, bohužel hrát se ale smělo jen něco. To je pustá lež, divadla si naopak uvědomují, že musí změnit formu své existence,  proces ale byl nastartován za určitých podmínek. Utvořily se i na základě odborné studie Divadelního ústavu a ta mimo jiné stanovila, že města nové subjekty spoluzaloží, což radnice nyní odmítá (i další dohody) a ještě zavádí absurdní kategorii s názvem dotace na vstupenku  Stačí  přece obyčejný selský rozum, je sotva obhajitelné, aby podnikatelský subjekt vydělávající desítky milionů čerpal dotace z veřejných prostředků. To je proti smyslu grantového systému. Za situace, kdy je nadbytek peněz, by to snad šlo, ale to nehrozí a tak se musí podporovat umělecká kvalita. K tomu přece státní podpora slouží. Na druhou stranu nikdo neprotestuje proti tomu, aby se soukromá komerční divadla ucházela o granty, ale proč se kvůli tomu likvidovat síť divadel veřejné služby. Když pan radní Richter tak bojuje za rovné podmínky, měl by transparentnost vztahu magistrát versus divadla dokázat. Veřejnost by  měla vidět, jaké smlouvy mají divadelní podnikatelé s městem, jak se dostaly ke svým budovám, které jim nepatří. Za kolik jim je případně radnice pronajaly, za co se opravily a za kolik je ony samy  dál pronajímají. Jakmile k nim směřují veřejné peníze, mají daňoví poplatníci právo to znát, že?