Krávy a generálové

Mám rád tureckého komentátora Cengize Candara, jenž napsal brilantní rozbor první návštěvy delegace Hamásu v Ankaře v únoru 2006. Podle Candara tato návštěva, jejímž inspirátorem byl Erdoganův poradce Ahmet Davutoglu, demonstrovala posun Turecka z pozice spojence Západu do pozice středového státu, který si buduje pozici ideální pro diplomatická zprostředkování. V tomto smyslu pochopila tento signál jak Syrie tak Izrael a dnešní nepřímé rozhovory mezi nimi jsou jen přijetím turecké nabídky, která byla tehdy naznačena. Není náhodné, že roli zprostředkovatele jednání hraje i dnes právě Davutoglu.
Zprávu o zatčení inspirátorů údajného protivládního puče nadepsal Candar titulkem: Nejdůležitější událost v dějinách republiky. Míní tím zatčení dvou generálů ve výslužbě Senera Eruygura a Hursita Tolona a jejich odvedení policií 1.července přímo z vojenských prostor. Něco takového se v dějinách turecké republiky nestalo nikdy. „Je to taková událost jako poslat v New Delhi na porážku svaté krávy“. Přesně takovému nedotknutelnému statutu se v Turecku tradičně těšily vojenské osoby. Candar se snaží vystihnout ten v Turecku neznámý pocit, že od této události už nehrozí další vojenský puč: klasický puč, postmoderní puč, emailový puč a jak byly zásahy armády nazývány. Přeji Cengizi Candarovi , aby odhadl dnešní vývoj tak brilantně jako v roce 2006. Budoucnost nejbližších měsíců to prověří.