Historicky nejpopulárnější pop-verzí politologie je kremlologie, jejíž téma netřeba osvětlovat. Za jejího zakladatele je považován Grigorij Zinovjev, bolševický předák, který se jako první pokoušel interpretovat dění za kremelskými zdmi, za což byl odměněn kulkou do týla hned v prvním ze stalinských procesů.
Mnohem bezpečněji se kremlologii dařilo provozovat na Západě, kde vrcholného rozvoje dosáhla počátkem osmdesátých let minulého století. Skvělý americký sloupkař William Safire (1929–2009) a jeden čas autor prezidentských projevů Richarda Nixona ve svém politickém slovníku (New Political Dictionary, 1993) popisuje tehdejší kremlology jako pečlivé analytiky fotografií měnících se sestav sovětských papalášů na ochozu Leninova mauzolea při květnových vojenských přehlídkách.
Zpráva o budoucnosti unie. Ať se nám to líbí nebo ne, taky o tom, co čeká zbytek světa |
Souběžně s kremlologií se vyvíjela i pekingologie, která vzhledem k čínskému umění skrytých významů čehokoli byla vždy považována za mnohem obtížnější disciplínu. Sovětský pokus o vlastní verzi téhož – amerikanologii –, jejímž protagonistou byl poradce mnoha sovětských generálních tajemníků Georgij Arbatov, se příliš nerozvinul. Zjevně proto, že amerikanologii plně nahradily pravidelné tiskové brífinky v Bílém domě.
S příchodem Gorbačovovy glasnosti kremlologie ustoupila ze slávy, avšak pouze na čas. Novou dynamiku jí dodal nástup Vladimira Putina a zrod putinovského imperiálního myšlení, které během první dekády 21. století přineslo její modifikaci do podoby putinologie, snažící se pochopit děje nikoli jen uvnitř Kremlu, ale také uvnitř Putinovy hlavy. Nově se jí navíc začali věnovat nejen analytici, ale i praktikující politici.
Las Fuerzas del Cielo. Americký masakr hromadným mailem |
Slavné je pozorování amerického prezidenta George W. Bushe o tom, jak se podíval Putinovi do očí a spatřil jeho duši (2001). Nejnovějším pokračováním trendu pak je putinologické vcítění Donalda Trumpa, trefně vpálené Volodymyru Zelenskému do tváře krátce předtím, než ho nechal vyhodit z Bílého domu (2025). Trump v něm upozornil na peklo, které si spolu s Putinem prožívali, když se oba stali terčem honu na čarodějnice po falešném obvinění z ruského ovlivňování prezidentských voleb (2016). Pro prezidentské aspekty putinologie je typické zejména využívání lidových psychologických přístupů oproštěných od zátěže tzv. akademických standardů.
Obdobou putinologie, pro leckoho překvapivě rozvíjenou více v prostředí politického Západu nežli v Rusku, je pak trumpologie, rovněž hojně využívající pop-psychologických přístupů a pozorovacích metod. Jejímu rozvoji s přihlédnutím ke specifickým aspektům domácí politické scény se budeme věnovat v některém z příštích Posledních slov.
