Premium

Mimořádná nabídka
690 Kč/rok

O „zázračné dívce“ ze Suchého Dolu a dramatech kolem tamního mariánského kultu

Schodiště   17:00

Sára Zeithammerová | foto: David Turecký

Čerstvý román Svatá, třísetpadesátistránkový počin scenáristky a spisovatelky Sáry Zeithammerové (*1997), už si vysloužil nejeden ohlas. Padlo dokonce přirovnání k Bílé Vodě – olbřímímu prozaickému dílu Kateřiny Tučkové z roku 2022. To ovšem zase prrr. Svatá je o více než polovinu kratší, takže z knihy při čtení nebolí ruce, a také se čte daleko snáze a hladčeji. Je totiž znát, jakou řemeslnou průpravu a kázeň autorce dala scenáristická praxe v České televizi a že nominace na Cenu české filmové kritiky a na Českého lva za minisérii Pět let nebyly nahodilé.

Přesto tu příbuznost je. A to hned dvojí. Podobně jako Tučková sáhla Zeithammerová po inspiraci do nedávné historie a do církevních kruhů. Hrdinkami Bílé Vody jsou řeholní sestry internované v 50. letech na Jesenicku, Svatá vychází z příběhu Kristiny Ringlové a jejích údajných mariánských zjevení na Náchodsku koncem 19. století.

Dotýká-li se literární vyprávění církve a její leckdy málo srozumitelné víry, principů a dogmat, bývá pozornost čtenářstva zaručená. Jak Tučková, tak Zeithammerová ovšem používají církevní ukotvení především jako kontrastní pozadí k ideji, kterou si přejí sdělit – a tou je útlak a revolta žen.

Zda je to metoda sofistikovaná, nebo laciná, nechme tentokrát stranou, stejně jako otázku, zda si to historické předobrazy jejich hrdinek zaslouží. A doprovoďme kousek cesty skutečnou Ringlovou. Nebudu se přít: její osudy vydají na několik knih.

Lurdská inspirace

Začněme v Lurdech. V této jihofrancouzské obci se v roce 1858 pologramotné pasačce Bernadette Soubirousové údajně zjevovala Matka Boží, což se rychle rozkřiklo a ze zastrčeného břehu Gávy se stalo vyhledávané poutní místo. Kult Panny Marie Lurdské se rozšířil do dalších zemí Evropy a její kaple už roku 1883 vyrostla také v Suchém Dolu na Náchodsku.

Dorůstající Kristina Ringlová, dcera místní nádenice, kolem svatyňky chodívala do blízkého Šolcova lesa. Že se Bernadettiným příběhem inspirovala, je jedno z možných vysvětlení, proč 10. srpna 1892 přišla s tím, že v lese viděla záhadnou paní.

„Vysoká, štíhlá postava v černém, až na zem splývajícím rouše, které těsně k tělu přiléhalo. Hlavu měla zahalenou červeným šátkem, tak že ani vlasů viděti nebylo. Líce byly vpadlé, bledé, oči skelné, kterými ani nepohnula – hotová mrtvola.“ Tak úkaz vypsal suchodolský řídící učitel Jan Stahl.

Zjevení se pak, tvrdila Kristina, opakovalo ještě dvaadvacetkrát. Postupně vizionářku přestalo děsit a požádalo ji, aby se z lesa stalo místo bohopocty. Což veřejnost záhy naplnila, protože se zpráva o Kristininých viděních velice rychle roznesla.

Během několika týdnů už dívku provázely davy poutníků dychtících „být při tom“. Dobové prameny hovoří o nutnosti posílit vlakové spoje, protože do Suchého Dolu přicházelo ve dnech údajných zjevení až patnáct tisíc lidí. Dřevěnou kapli vyměřila podle pokynů zjevení sama Kristina. Dokončili ji v roce 1897. Ringlová se o ni starala až do své smrti v roce 1957 – s několikaletou přestávkou, kterou si vysvětlíme vzápětí. Dnešní stavba z roku 2012 je replika té původní, kterou krátce předtím zničil žhář.

Odsouzena k trestu smrti

Dobové církevní autority nebyly z výbuchu spontánní zbožnosti v Suchém Dolu nadšené. Kristinu opakovaně vyšetřovaly komise, které měly posoudit její pravdomluvnost a psychický stav. Neshledaly nic zvláštního. Hned dva dokumenty proti pobožnostem v Suchém Dolu vydal tamní biskup Edvard Jan Brynych.

Zjevovala se nevzdělané venkovance skutečně Panna Maria, nebo tu šlo o jeden velký podvod? Nenavedla dceru její matka, aby si dopomohla k penězům? Lid si ale svou „zázračnou dívku“ nedal vzít. A tak došlo i na potyčku s četníky, když se Kristině snažili zamezit přístup do Šolcova lesa a ona je shodila do závěje. Vizionářku zadrželi a rozhněvaný dav pak ztloukl muže zákona holemi.

Schodiště

Po schodech se dá chodit jak dolů, tak nahoru. Podívat se na věci podzemní, přízemní, i na ty „v oblacích“, prozkoumat je u základu i je přelétnout z nadhledu. Na schodišti se dá i jen na chvíli zastavit a poklábosit – jaké je dneska počasí, co psali na internetu a co se právě semlelo u sousedů. A pak si pokračovat po svém, ale s příjemným pocitem, že máme přehled, co se děje kolem nás.

Příští střet s muži zákona byl už ale pro Kristinu vážnější. Zjevení ustala, čas plynul a dívka se rozhodla vstoupit do kláštera. S o něco mladší Anežkou Špačkovou se na sklonku roku 1901 vydaly do Vídně a odtud k poutní svatyni v Mariazell. Za několik dní se však Kristina vrátila. Sama.

Anežka prý se jí po cestě ztratila. Jenže po nějaké době objevili Anežčino tělo se střelnou ranou v hlavě a Kristinu zatkli pro podezření z vraždy. Stálo proti ní třeba svědectví obchodníka se zbraněmi, že si u něj dívky koupily náboje do revolveru. Anebo fakt, že Anežčiným jménem rozesílala už po její smrti pohlednice. Případně rychlost, se kterou měnila výpovědi a nabízela různé verze, mezi jinými Anežčinu sebevraždu. Nepomohl ani starý škraloup s četníkem v závěji. Soud jí vyměřil trest smrti.

Na výstavě „Trnka – příběh legendy“ si každý najde svou trnkovskou romantiku

Nakonec popravená nebyla, trest jí zmírnili na patnáct let a pro vytrvalé žádosti jejích příznivců, křesťanských sdružení i rodiny ji propustili ještě o rok dříve – 1916. Zůstala sama, žila chudě a nenápadně a všechny své síly věnovala péči o suchodolskou kapli.

Zapsala také obsah svých vizí, na nichž – stejně jako na své nevině – trvala až do smrti. Poslední léta strávila ve vyřazeném železničním vagonu a konečně v charitním ústavu Hořicích, kde jako devětasedmdesátiletá zemřela: dnes zde funguje Centrum domácí hospicové péče Duha, které se stará i o její hrob. Podobu Kristiny Ringlové odráží socha Matky Boží, umístěná v suchodolské kapli.

Vstoupit do diskuse
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.
×