Kulturním atašé jsem nikdy nebyl

Ne poprvé se divím, že si Petr Zídek, aspirující na pověst seriózního novináře, nedokáže osvojit běžné investigativní postupy. Chci mu tedy připomenout, že:
- V roce 1946 volila levici většina obyvatel; že byli mnozí oklamáni, je bohužel běžný jev, jaký mnozí voliči zažijí zřejmě i letos.
- K "Vítěznému únoru" 1948 došlo také vinou fatálního selhání demokratických politiků, kteří se před svou demisí nedokázali domluvit s prezidentem Benešem a překotně kapitulovali.
- Pavel Kohout nebyl nikdy kulturním atašé, ale pouze jeho druhým pomocníkem, který už za půl roku na diplomatickou kariéru provždy rezignoval.
- Pavel Kohout byl skutečně majetný jen v době, kdy se jeho Taková láska hrála na desítkách evropských jevišť. V žádné etapě života si nevydělával peníze politikou, ale výhradně uměleckou činností.
- Jeho čerstvý komentář k DVD s filmem "Zítra se bude tančit všude" nic neomlouvá, ale zařazuje snímek do dobových souvislostí; zatím se o to žádný jiný autor nepokusil.
Nadále věřím, že se Petr Žídek může stát počestným žurnalistou, když se i on dokáže zbavit ideologické zaslepenosti. Má na to pomalu léta.