Před čtvrtstoletím, 12. srpna roku 2000, došlo v Barentsově moři nedaleko ruského poloostrova Kola na dálném severu k tragédii. V jaderné ponorce K-141 Kursk po explozi zahynulo všech 118 námořníků. Laxní reakce Vladimira Putina, který se toho roku stal prezidentem, i ruského námořnictva paralyzovaly veškeré snahy o jejich záchranu.
Zatímco ruské námořnictvo spustilo pátrání až šest hodin po výbuchu, dalších deset hodin trvalo ponorku vůbec lokalizovat. Ležela na oceánském dně v hloubce 108 metrů. Další čtyři dny ruské námořnictvo nedokázalo připevnit potápěčské zvony k únikovému průlezu ponorky. Teprve po pěti dnech Putin svolil k přijetí pomoci od Britů a Norů. O dva dny později právě potápěči z těchto zemí zvládli otevřít poklop únikového kufru a zjistili, že celá posádka je už po smrti.
Skončí jediná ruská letadlová loď ve šrotu? Expert naznačil možnosti využití |
Vyšetřování ukázalo, že za výbuchem stál únik peroxidu vodíku, který se dostal do kontaktu s katalyzátorem. To způsobilo selhání torpéda typu 65-76A. Následoval druhý výbuch, který ponorku rozdělil vedví a způsobil její okamžité ztroskotání.
Námořníci zemřeli mučivým způsobem. Exploze v ponorce nejprve zažehla požár, následně zničila přepážku mezi prvním a druhým oddílem lodi, poškodila řídicí místnost a nakonec usmrtila posádku torpédovny i řídicí místnosti. Do tří minut od výbuchu explodovalo dalších pět až sedm torpédových hlavic. Protrhly velkou díru v trupu a zabily všechny, kteří se ještě nestihli schovat na zádi ponorky. Jaderné reaktory se naštěstí bezpečně vypnuly.
Podle analytiků se podařilo úspěšně uniknout 23 námořníkům, kteří v posledním oddílu ponorky přežili minimálně šest hodin. V okamžiku, kdy jim došel kyslík, pokusili se sami vyměnit chemickou kyslíkovou kazetu s oxidem draselným. Ta však spadla do mořské vody na dně ponorky a explodovala. Následný požár usmrtil další námořníky, a jak sílil, postupně vysál zbývající kyslík – a zbytek osob se tak udusil.
Putinova první zkouška
Zkáza Kursku byla nejen tragédií samou o sobě, ale i první vážnou zkouškou nového prezidenta Vladimira Putina z hlediska krizového řízení. Kromě desítek ztracených životů přišlo Rusko i o jednu z nejcennějších zbraní svého námořnictva. Když se zdánlivě nepotopitelná loď potopila, Putin odpočíval na dovolené na své dače v Soči, ruském letovisku u Černého moře. Kvůli nepřerušení své dovolené a pozdnímu přijetí zahraniční pomoci byl podroben ostré kritice veřejnosti.
Poslat na Putina západní agenty? Kvůli ostraze vyloučené, domnívá se zpravodaj |
Celá záchranná akce se podle serveru The Moscow Times „stala jednou z největších skvrn na počátcích vlády prezidenta Vladimira Putina“. V širším kontextu byla zkáza Kursku i zkázou typicky sovětského (ne)řešení problému. Pokus o tradiční zametení pod koberec byl tentokrát ostře monitorován a následně tvrdě zkritizován tehdy ještě relativně svobodnými médii. Už nikdy se nestalo, že by ruská média Vladimira Putina osobně takovým způsobem dehonestovala a obsadila do úlohy neschopného školáčka.
Dvacet pět let po tragédii se poměrně výrazně změnilo vnímání této události. Průzkumy na toto téma opakovaně provádělo nezávislé sociologické centrum Levada. A zatímco v roce 2000 skoro tři čtvrtiny Rusů uváděly, že tehdejší vláda v čele s prezidentem Putinem neudělala dost, aby námořníky zachránila, postupem let se jejich podíl na tragédii zmenšoval.
Dnes přitom námořnictvo patří k masivně financovaným a modernizovaným složkám ruských ozbrojených sil. Jenom za posledních osm let přibylo na 200 různých plavidel s tím, že – jak uvedl sám Putin – podíl moderních lodí by prý měl do roku 2027 přesáhnout 70 procent.
Rusko, nevítaný host
Zkáza Kursku byla pro Vladimira Putina velkou politickou zkouškou, navzdory níž nakonec posílil svou pozici budoucího vůdce. Přesto se až do roku 2007 Putin prezentoval v podstatě prozápadní politikou. Bohužel, po pádu komunismu a rozpadu Sovětského svazu bylo Rusko obecně vnímáno s mírným despektem jako nevítaný a nechtěný host, jenž se snaží vetřít na večírek, kam nebyl pozván. Tou nejlepší cestou pro západní hostitele bylo ho ignorovat.
Konec spekulací? Požár na ruské ponorce měl zavinit lithiový akumulátor, v plavidle byl zabudován nově |
Rusové přitom sedm let čekali na jakoukoliv vážně míněnou pobídku ze strany Západu, dlouho politicky přešlapovali na místě, váhali, ptali se, co na to či ono řekne Západ. Jenomže Západ neřekl nic a odmítl Rusko přijmout do hry jako rovnocenného hráče.
Tak skončilo období, kdy si ještě Rusové byli ochotni posypat hlavy popelem, kdy byli schopni objektivně zhodnotit historická fakta a přiznat zvěrstva komunismu, ba dokonce se za ně i omluvit.
Zlomový Putinův projev
Tento vstřícný a konstruktivní postoj brzy vystřídaly dobře známé megalomanské manýry bývalé světové velmoci a s tím spojená změna politického kurzu Moskvy (vzpomeňme na bezpečnostní konferenci v Mnichově v roce 2007 a zlomový, velmi kritický projev Vladimira Putina, na který však Západ reagoval příznačně jen s blazeovanou letargií vítěze studené války, kterému se přece už nemůže zhola nic stát). Teď by si možná Západ přál posunout se o těch 25 let nazpět a dostat šanci uspořádat zcela nový happening.
Jak se ale nyní přesvědčila Amerika v čele s Donaldem Trumpem, Rusko vedené Putinem už na západní dobročinnost nečeká. Mapa geopolitického vlivu se totiž od havárie Kursku zásadním způsobem proměnila v neprospěch USA a Evropy.
