Pokrok nezastavíme, nicméně je velmi zajímavá flexibilita, s jakou tradiční společnosti provozující hazard ještě během prvního pololetí roku 2008 internet démonizovaly, aby v říjnu požádaly o internetovou licenci pro kurzové sázky a číselné hry.
Hazard bez negativních vlivů
V posledních letech se české tradiční společnosti vymezovaly vůči zahraniční konkurenci a snažily se ji prostřednictvím regulačních opatření potlačit. Ještě v květnu roku 2008 se tyto subjekty vůči internetu vyjadřovaly velmi ostře, kde jako hlavní riziko byla označena údajná nedostatečná ochrana dětí a mladistvých či minimální odvody státu, kde zahraniční společnosti v ČR údajně nic neplatí.
V praxi však lze zajistit ochranu dětí a mladistvých před hazardem na internetu pomocí registrace a individuálních účtů jako v elektronickém bankovnictví, a to mnohem efektivněji než v tradičních kamenných hernách. Přechodem hazardních her do online světa se také velmi pravděpodobně výrazně sníží i sekundární trestná činnost provázející existenci heren. Navíc na internetu nejsou hazardní hry doprovázeny alkoholem a dalšími negativními vlivy zvyšujícími negativní účinky hazardu.
A co odvody státu?
Jsme součástí EU a volný pohyb služeb v rámci ní není možné omezovat z důvodu zdanění v jiném členském státě. Na druhou stranu, když společnosti obdržely internetovou licenci na základě výjimky podle § 50 loterního zákona, je i výše odvodu státu omezena na částku deset milionů korun.
Přes výše uvedené je změna taktiky „českých“ společností důležitá a umožní, aby se subjekty registrované v tuzemsku prosadily nejen v ČR, ale i v celé EU. Skutečnost, že požádaly o licenci a během několika týdnů ji obdržely, není překvapivá. Zajímavé však bude sledovat, zda se české subjekty omezí pouze na české zákazníky, nebo se budou snažit i expandovat a získat zákazníky v zahraničí. Expanzi současná legislativa v zásadě umožňuje, nicméně pro úspěšnou expanzi je kromě licence nutná i změna myšlení a promyšlená strategie.
O tomto směru však české společnosti asi příliš neuvažují a vytvářejí si spíš administrativní překážky v podnikání. Příklad? Povinná registrace v kamenných pobočkách společností za účelem ověření věku. Přestože je to jeden z možných přístupů ověření věku, vytváří výrazné komplikace při expanzi za zahraničními zákazníky. Přitom ověřit věk je možné efektivně i prostřednictvím kvalifikovaného elektronického podpisu či prostřednictvím poštovních nebo bankovních služeb. Tyto možnosti však současná pravidla českých provozovatelů neobsahují a přitom je české právní předpisy považují za rovnocenné.
Výrazné ztížení praní špinavých peněz
Z pohledu regulace je i přes určitou nekonzistentnost v rozhodování změna přístupu českého státu směrem k technologické neutralitě pozitivní a může vést k tomu, že pravidla obvyklá na internetu se postupně stanou standardem i pro hazard provozovaný v kamenných provozovnách. V posledních desetiletích například přesunutí bankovních služeb do elektronického světa umožnilo jednodušší kontrolu i dohled.
V hazardu tak nejde pouze o registraci sázejících a umožnění sázek na základě PIN či elektronického podpisu. Souvisí s tím i výrazné ztížení praní špinavých peněz či jednodušší kontrola nad dodržováním zákonů. Internet a elektronické komunikace obecně umožní i nastavení maximální částky, kterou může sázející prohrát za hodinu, den či měsíc či v případě patologických hráčů vytvoření jednotného registru pro zamezení jejich přístupu ke hře. V současné době však není pro patologické hráče problém během odpoledne zajít do pěti heren a v každé prohrát stovky tisíc.
Sjednocení základních pravidel provozování hazardních her a technologická neutralita tak budou velmi důležité i při probíhající přípravě nového zákona o hazardních hrách.
Každá mince má dvě strany a i zahraniční společnosti provozující hazard na internetu musí v Česku investovat do reklamy, pokud chtějí mít české zákazníky. Je na českém státu, jak atraktivní či neatraktivní podmínky dokáže vytvořit pro subjekty podnikající podle českého práva, aby se i zahraniční společnosti začaly registrovat v Praze místo v Rakousku či na Kypru nebo Gibraltaru. Zahraniční provozovatelé by pak v ČR neinvestovali pouze do reklamy, ale odváděli by zde i daně a odvody na veřejně prospěšné účely.
Hazard bez negativních vlivů
V posledních letech se české tradiční společnosti vymezovaly vůči zahraniční konkurenci a snažily se ji prostřednictvím regulačních opatření potlačit. Ještě v květnu roku 2008 se tyto subjekty vůči internetu vyjadřovaly velmi ostře, kde jako hlavní riziko byla označena údajná nedostatečná ochrana dětí a mladistvých či minimální odvody státu, kde zahraniční společnosti v ČR údajně nic neplatí.
V praxi však lze zajistit ochranu dětí a mladistvých před hazardem na internetu pomocí registrace a individuálních účtů jako v elektronickém bankovnictví, a to mnohem efektivněji než v tradičních kamenných hernách. Přechodem hazardních her do online světa se také velmi pravděpodobně výrazně sníží i sekundární trestná činnost provázející existenci heren. Navíc na internetu nejsou hazardní hry doprovázeny alkoholem a dalšími negativními vlivy zvyšujícími negativní účinky hazardu.
A co odvody státu?
Jsme součástí EU a volný pohyb služeb v rámci ní není možné omezovat z důvodu zdanění v jiném členském státě. Na druhou stranu, když společnosti obdržely internetovou licenci na základě výjimky podle § 50 loterního zákona, je i výše odvodu státu omezena na částku deset milionů korun.
Přes výše uvedené je změna taktiky „českých“ společností důležitá a umožní, aby se subjekty registrované v tuzemsku prosadily nejen v ČR, ale i v celé EU. Skutečnost, že požádaly o licenci a během několika týdnů ji obdržely, není překvapivá. Zajímavé však bude sledovat, zda se české subjekty omezí pouze na české zákazníky, nebo se budou snažit i expandovat a získat zákazníky v zahraničí. Expanzi současná legislativa v zásadě umožňuje, nicméně pro úspěšnou expanzi je kromě licence nutná i změna myšlení a promyšlená strategie.
O tomto směru však české společnosti asi příliš neuvažují a vytvářejí si spíš administrativní překážky v podnikání. Příklad? Povinná registrace v kamenných pobočkách společností za účelem ověření věku. Přestože je to jeden z možných přístupů ověření věku, vytváří výrazné komplikace při expanzi za zahraničními zákazníky. Přitom ověřit věk je možné efektivně i prostřednictvím kvalifikovaného elektronického podpisu či prostřednictvím poštovních nebo bankovních služeb. Tyto možnosti však současná pravidla českých provozovatelů neobsahují a přitom je české právní předpisy považují za rovnocenné.
Výrazné ztížení praní špinavých peněz
Z pohledu regulace je i přes určitou nekonzistentnost v rozhodování změna přístupu českého státu směrem k technologické neutralitě pozitivní a může vést k tomu, že pravidla obvyklá na internetu se postupně stanou standardem i pro hazard provozovaný v kamenných provozovnách. V posledních desetiletích například přesunutí bankovních služeb do elektronického světa umožnilo jednodušší kontrolu i dohled.
V hazardu tak nejde pouze o registraci sázejících a umožnění sázek na základě PIN či elektronického podpisu. Souvisí s tím i výrazné ztížení praní špinavých peněz či jednodušší kontrola nad dodržováním zákonů. Internet a elektronické komunikace obecně umožní i nastavení maximální částky, kterou může sázející prohrát za hodinu, den či měsíc či v případě patologických hráčů vytvoření jednotného registru pro zamezení jejich přístupu ke hře. V současné době však není pro patologické hráče problém během odpoledne zajít do pěti heren a v každé prohrát stovky tisíc.
Sjednocení základních pravidel provozování hazardních her a technologická neutralita tak budou velmi důležité i při probíhající přípravě nového zákona o hazardních hrách.
Každá mince má dvě strany a i zahraniční společnosti provozující hazard na internetu musí v Česku investovat do reklamy, pokud chtějí mít české zákazníky. Je na českém státu, jak atraktivní či neatraktivní podmínky dokáže vytvořit pro subjekty podnikající podle českého práva, aby se i zahraniční společnosti začaly registrovat v Praze místo v Rakousku či na Kypru nebo Gibraltaru. Zahraniční provozovatelé by pak v ČR neinvestovali pouze do reklamy, ale odváděli by zde i daně a odvody na veřejně prospěšné účely.
