Kromě toho si myslím, že začátkem měsíce května, čili máje, je třeba přestat s úvahami o rozdělené společnosti a začít psát o lásce. Protože lidi se nejen perou a nenávidí, ale taky milují. Takže jaké bylo vaše první rande? Pokud jste mladšího věku, nejspíš elektronické… Ahoj, jsi můj typ, co kdybychom se sešli na kafe? Třeba bych tě neunudil k smrti…
Mně šel kdysi Jirka vyprovodit. Byl už v maturitní třídě a já, prvňačka, byla v sedmém nebi. Zajímavé, jak důležité bylo sdílení. „Chodím s Jiřím,“ hlásila jsem kamarádce a teprve v tom okamžiku moje štěstí dosáhlo vrcholu. Skutečné rande se však odehrálo ve čtyřech.
Pod odkvetlou třešní. Evropský pohanský rituál s asistencí Afriky |
„Pojď, půjdeme na lodičky…“ Malostranská půjčovna lodiček pana Rouska byla tenkrát vstupní branou k nejednomu sblížení. Zpravidla probíhalo prostřednictvím topení. Jirka se svým kamarádem Jardou rozhoupávali pramici, dokud jsme my s Danou nezačaly ječet strachy.
Jarda s Danou se posléze vzali, my s Jirkou ne, možná proto, že se mi Jarda začal časem jevit jako zajímavější. Naštěstí to nevěděl, naneštěstí jsem nedovedla Jirkovi říct, proč už ho nemiluju. Vysvětlení mého ochladnutí se dožadoval dlouho.
Dodnes tvrdím, že otázka „proč“ do slovníku lásky nepatří, i když v partnerských poradnách to asi vidí jinak. Něco jiného je vztah. Do vztahu investujete. A nemyslím jen majetek nebo peníze. Někteří se proto vztahů bojí. „… sotva jsme se vzbudili a ona už se ptala, jestli je to teď tedy vztah,“ stěžoval si svého času sedmnáctiletý vnuk. Přitom já vím, že i on skutečný vztah posléze hledal a chvilku trvalo, než našel. Zajímavé je, že ho prý rozeznal okamžitě, rozuměj na první pohled, nebo snad dotyk.
Pak tu máme další disciplínu, totiž soužití. Je velké štěstí zamilovat se do někoho, s kým pak vydržíte pokud možno celý život. Podle mého jsou k tomu potřeba dvě věci. Zaprvé, aby se s ním vydržet dalo, za druhé, aby se dalo vydržet s vámi. Nevadí, když se loďka občas zakýve, ale pokud jde o povely, jistější bývá, když je dává žena, protože chlapi mívají divné nápady.
Větřím Petřín. Je máj něco vznešenějšího a voňavějšího a květen jen všednodennost? |
Ta úvodní jiskra, zvaná zamilovanost, je ovšem nezbytná. Nevěřím, že stačí si na sebe zvyknout a dříve domlouvané sňatky bez chemie podezírám z poničení genetického kódu lidstva. Příroda přece ví nejlíp, kdo ke komu patří.
Pravda, už nemusí zaručovat, jestli spolu dvojice dokáže žít i po zplození potomků. Ona je totiž příroda nejen moudrá, ale taky trochu zlomyslná. Stvoří třeba prvotřídní produkt, avšak zabuduje do něj takové to malé kazítko, které známe z moderních výrobků. Ale děti by se rodit měly. I herečkám, co ještě nevědí.
