Afričané mohli dát Evropě účinnou lekci. Mohli poukázat na škodlivost její Společné zemědělské politiky, která nejenom tahá daně z kapes Evropanů, ale i torpéduje konkurenceschopnost Afričanů. Afriku nelze házet do jednoho pytle, má své výtečníky i marodéry. Jenže k čemu je úspěch státu, který nesmí vyvážet za rovných podmínek? Tak může oprávněně skuhrat třeba Botswana.
Evropa může oprávněně skuhrat jinde. K čemu je úspěch Botswany, když za Afriku nejhlasitěji hovoří Mugabe a Kaddáfí? V Mugabeho Zimbabwe se dnes říká „za Smitha bylo lépe“, rozuměj za bílého šéfa rasistické vlády. I u nás leckdo říká „za Husáka bylo lépe“, ale rozdíl je zřejmý. V Zimbabwe teď panuje takový nedostatek zboží, že tamní hyperinflaci už nelze ani měřit. Žádá-li v takových poměrech Kaddáfí o náhrady za kolonialismus, působí to jako vytáčka. Evropa se pak může hádat s Mugabem a Kaddáfím, místo aby se zastyděla, že brání poctivé africké konkurenci.
Evropa může oprávněně skuhrat jinde. K čemu je úspěch Botswany, když za Afriku nejhlasitěji hovoří Mugabe a Kaddáfí? V Mugabeho Zimbabwe se dnes říká „za Smitha bylo lépe“, rozuměj za bílého šéfa rasistické vlády. I u nás leckdo říká „za Husáka bylo lépe“, ale rozdíl je zřejmý. V Zimbabwe teď panuje takový nedostatek zboží, že tamní hyperinflaci už nelze ani měřit. Žádá-li v takových poměrech Kaddáfí o náhrady za kolonialismus, působí to jako vytáčka. Evropa se pak může hádat s Mugabem a Kaddáfím, místo aby se zastyděla, že brání poctivé africké konkurenci.
