Do Česka dosud dorazil milion dávek vakcíny, další je na cestě. Mělo by se očkovat i o víkendu, Čína má zatím utrum |
To znamená, že lidé, kteří tu či onu zemi reálně řídí, díky vysoké úrovni vědomostí a potřebné intuici jsou schopni načrtnout obraz o ideálním stavu společnosti v budoucnosti. Zároveň dokáží naprosto realisticky a čistě analyzovat, v jaké situaci se právě nacházíme.
Pokud jsou tyto dvě podmínky splněné, lidé u moci musí jasně vidět i to obrovské napětí, které mezi současnou realitou a budoucím ideálním stavem vzniká, které každý jedinec v té či oné formě a na různých úrovních vědomí prožívá, a které nakonec ukáže i cestu, kterou daný stát musí společensky a politicky urazit. Otázka je, zda lidé, kteří o této cestě budou rozhodovat, jsou takového holistického pohledu vůbec schopni. V této souvislosti se můžeme podívat na problematiku české vakcíny proti nákaze covid-19. Takový přípravek samozřejmě neexistuje. Ale co není, může být.
Loni v květnu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch představil národu profesorku Věru Adámkovou v nové roli vedoucí koordinátorky týmu pro vývoj vakcíny v České republice. Na tento nápad se okamžitě snesla tvrdá kritika v tradičním českém duchu „Máš na míň!“, že naše republika na to nemá ani finančně, ani vědecky, že se jedná o populismus a že bychom se měli raději zapojit do společné evropské iniciativy.
Uplynuly čtyři měsíce a tým, jehož vědeckým garantem byl RNDr. Marek Petráš, bývalý vedoucí odboru vakcín Ústavu sér a očkovacích látek (později Sevapharma), který byl v roce 2004 prodán developerovi Luďku Sekyrovi, předložil ministru Vojtěchovi zprávu u úspěšném ukončení první etapy vývoje. Šlo o prototyp vakcíny testovaný na hlodavcích, v rámci sledování bezpečný s imunitní reakcí, vše za náklady směšných pár milionů korun.
Jako na horské dráze
Zprávu Vojtěch – ironií osudu – obdržel v den (18. září 2020), kdy podal demisi. O dalším vývoji měl rozhodovat nový šéf resortu Roman Prymula, ale nestihl to, protože po schůzce v uzavřené restauraci byl z vlády na konci října vyhozen. Na jeho místo přišel Jan Blatný, počkal měsíc a začátkem prosince rozhodl, že pokračovat ve vývoji české vakcíny není důvod, protože prý brzy bude k dispozici dost komerční vakcíny.
Uplynuly tři měsíce a zjistilo se, že vakcíny je obrovský nedostatek, proto česká vláda rozhodla, že ve vývoji české vakcíny chce pokračovat a pro tento účel vyčlenila 250 milionů korun. Po této zprávě přišla okamžitá reakce devíti vědců z Učené společnosti, že úmysl vlády je naivním a nekompetentním projektem, který by se měl zastavit a peníze vynaložit na smysluplnější věci.
Vláda chce pokračovat ve vývoji české vakcíny. Odhadované náklady dosahují čtvrt miliardy |
S českou vakcínou to vypadá jako na horské dráze. Škoda, že vláda neuvedla strategické a politické důvody, proč chce ve vývoji pokračovat. Přitom logických argumentů je dost. Politici by měli udělat vše pro to, aby stát – až přijdou podobné hrozby – neměl zajištěný jen dostatek ochranných pomůcek, respirátorů, plicních ventilátorů, nemocničních lůžek a personálu, ale v ideálním případě i vlastní léky či vakcíny a k tomu potřebné domácí výrobní kapacity.
Má to smysl! Takový potenciál je třeba zajistit i za cenu, že v „mírových podmínkách“ tyto investice budou sice ztrátové, ale v době boje s nákazou pomohou zachránit desítky tisíc životů a zabránit obrovským ekonomickým ztrátám a dalšímu zadlužení země.
Spoléhat na to, že vše potřebné zajistíme ze zahraničí, se nemusí vždy vyplatit, navíc obcházet cizí vlády s žádostí o pomoc není pro žádného politika důstojná pozice. Nemluvě o tom, že léky a vakcíny vyvinuté skvělými českými vědci, kterých máme dost, by se jistě těšily větší důvěře veřejnosti než dovezené přípravky. Neměli bychom vývoji české vakcíny a podobným snahám házet klacky pod nohy, protože jde o národní zájem. A místo „Máš na míň!“ bychom se měli řídit raději heslem „Máš na víc!“