Když před pěti lety zvítězil Miloš Zeman, napsal jsem, že jeho přednost vzhledem k vládnoucím kmotrodemokratům spočívá v tom, že jeho motivací je získat pouze moc a politický úspěch. Miloše Zemana peníze nezajímají. Nekradl, nekrade a krást nebude. Právě z tohoto důvodu na začátku jeho funkčního období existovala naděje, že s touto výhodou naloží tak, že různým velkým finančním skupinám a šíbrům zkazí plány, posune se kvalitativně dál a pokusí se dlouhotrvající škodlivé status quo české politiky během dvou, tří let radikálně změnit. Leč známé skandály z minulých let spojené s jeho okolím ukázaly, že ač mohl být silným prezidentem a nejsvobodnějším politikem v zemi, postupně se stal pouhou loutkou v rukou některých svých spolupracovníků, kteří zřejmě slouží zájmům velkých českých i zahraničních finančních skupin. Po odchodu Václava Klause na Pražském hradě pokračovala strejcovská demokracie, kdy se sejdou zkušení a úctyhodní muži a domluví se. Vše v duchu nějaké nové mutace opoziční smlouvy, moderní terminologií jí říkejme deep state (hluboký stát), arogantní dohody o vzájemném rozdělení moci.
A když se tímto prizmatem podíváme na další relevantní kandidáty na prezidenta republiky (Jiří Drahoš, Michal Horáček, Mirek Topolánek), nemůžeme tvrdit, až na jednu výjimku, že v příštích pěti letech v tomto zaběhaném systému dojde k jakékoli změně. Podíváme-li se na některé sponzory naivního vědce Jiřího Drahoše, můžeme mít jistotu jedině v tom, že vyhraje-li, vymění se pouze loutkáři. Drahošův protiklad Mirek Topolánek, z nějž se po odchodu z politiky stal velmi bohatý člověk, je symbolem morální zkázy české politiky. Ještěže do voleb jde s obrovským hendikepem. Jeho dvojče, nejbližší přítel, hlavní rádce a strůjce jeho někdejšího politického úspěchu sedí ve vězení. Topolánkův výkon v kampani bez hlavy Marka Dalíka je minimálně poloviční, což jistě potěší další kandidáty na prezidenta. Drahoš i Topolánek jsou uchazeči, u nichž je na místě otázka, komu co dluží. A také to, u koho se mezi prvním a druhým kolem ještě více zadluží.
Ze tří kandidátů, kteří mají šanci postoupit do druhého kola, pouze u jediného vidím záruku, že nebude skákat podle toho, jak si to ta nikým nevolená a prakticky neviditelná hluboká mocenská struktura složená z finančníků, politiků a jejich pomocníků z řad justice, policie, zpravodajských služeb a médií přeje nebo spíše přikazuje. Tato radikální transparentnost bohatého podnikatele Michala Horáčka, který celou kampaň platí ze svého a nepěstuje kamarádšoft s politiky a mocnými finančníky, je sympatická. Škoda že do politiky vstoupil teprve před rokem, jeho případný postup do druhého kola bude hodně obtížný.
Týden před volbami je téměř jisté, že znovu vyhraje český deep state. I když různé strany laškují s tématem žen v politice, ukázalo se, že voliči ctí mužské šediny. Škoda že ani 28 let od revoluce nenastala u nás doba příznivá kandidátům kennedyovsko-obamovského typu, protože jak jsem poznamenal už před pěti lety, Pražský hrad se nedává na zkoušku anebo jako půjčka, nýbrž jako odměna za zásluhy a přísliby. Bohužel, nikdo z mladších politiků a političek posledních patnácti let nevygeneroval dostatečný politický kapitál, aby mohl být považován za vážného kandidáta na prezidenta republiky.
