Teď vymysleli nový kánon, že básně autorů černé pleti nemůže překládat bílý člověk. Nesmějte se, není to vtip.
Losangelské básnířce černé pleti Amandě Gormanové je 22 let, studovala na Harvardově univerzitě sociologii a chce se stát prezidentkou USA. Proslavila se při inauguraci prezidenta Joea Bidena, když přednesla u Kapitolu svou báseň The Hill We Climb (Kopec, na nějž stoupáme), složenou speciálně pro tento slavnostní akt.
Poprask okolo ‚Bidenovy básnířky‘ Gormanové. Její bílá překladatelka pod tlakem kritiky rezignovala |
Tato politicky silně angažovaná umělkyně se ze dne na den stala celebritou liberálů a levičáků a na Amazonu, což je globální internetový obchod, vylétla na první příčku prodeje její sbírka básní. I Hillary Clintonová ji zbožňuje: „Nebyla snad ta Amandina báseň úžasná? Slíbila, že bude v roce 2036 kandidovat na prezidentku a já se nemohu dočkat,“ napsala na Twitteru.
Není divu, že Gormanovou budou překládat do cizích jazyků. Ale s tím bude problém. Do nizozemštiny ji měla přeložit spisovatelka Marieke Lucas Rijneveldová. Když nakladatelství Meulenhoff oznámilo, že sbírku The Hill We Climb přeloží Rijneveldová, sama držitelka prestižní mezinárodní Bookerovy ceny a úspěšná básnířka, strhla se mela.
„Je to zcela nepochopitelné rozhodnutí. I mnozí ostatní na sociálních sítích vyjadřují svou zlobu, bolest, frustraci i nepochopení,“ napsala novinářka a aktivistka Janice Deulová. „Rinjeveldová je bílá, nonbinární (nehlásí se přímo ani k jednomu z dvou pohlaví – pozn. red.) a nemá v tomto odvětví žádné zkušenosti. Přesto je podle nakladatelství Meulenhoff tou správnou volbou?“ ptá se.
Zrod viceprezidentky. Kalhotové advokátní kostýmky, perlový náhrdelník, ale i džíny a conversky |
Kritici i holandská média následně začali nakladatelství tepat za to, že pro překlad sbírky afroamerické autorky nevybrali překladatele stejné barvy pleti. Rijneveldová nakonec oznámila, že sbírku překládat nebude. Přitom si tuto holandskou autorku vybrala Gormanová sama…
Spasitel Google
První, co mne po přečtení této zprávy napadlo, bylo, zda by slova progresivní aktivistky o předkladatelce, která prý není ani žena ani muž, nešla označit za transfóbní? Ale hlavní otázka je, zda se na základě nové pokrokářské ideologie zase budou rozdělovat lidi podle barvy kůže? Budou zase nadlidi a podlidi? A co by se stalo, kdyby se celý příběh odehrál opačně? Představte si, že Gormanová by byla běloška, její překladatelka černoška, a nějaký pošahaný aktivista by na sociálních sítích začal vyvádět a žádat, aby básně bílého člověka nesměla překládat osoba tmavé pleti. Jak by asi reagovali politici, média, sociální sítě či policie, tušíme všichni.
Už vidím ten cirkus, který se rozjede, až nějaké nakladatelství rozhodne dílo Gormanové přeložit do češtiny, protože pokud vím, u nás neexistuje osoba, která překládá básně z angličtiny a přitom má černou pleť. (Jestli se mýlím, ať se mi ozve!)
Vidím jediné řešení. Vložme báseň, která má 76 řádek, do Google překladače. Udělal jsem to a zde je malá ukázka. Uznejte, že to není vůbec špatné. Myslím překlad.
Kopec, na který stoupáme
Až přijde den, ptáme se sami sebe,
kde najdeme světlo v tomto nekonečném stínu?
Ztráta, kterou neseme, moře, které musíme brodit.
Postavili jsme se břichu bestie.
Naučili jsme se, že ticho není vždy mír, a normy a představy o tom, co je „spravedlivé“, není vždy spravedlnost.
A přesto je úsvit náš, než jsme si to uvědomili.
Nějak to děláme.
Nějak jsme přečkali a byli jsme svědky národa, který není zlomený,
ale prostě nedokončený.
My, nástupci země a doby, kdy hubená černá dívka pocházející z otroků a vychovávaná svobodnou matkou, můžeme snít o tom, že se staneme prezidentem, jen aby zjistila, že recituje za jednu…
