V pátek na konferenci Karlovarské právnické dny zase vtipkoval, že ministrem bude už jen asi čtrnáct dní, takže nemá smysl, aby hovořil o tom, co má resort v plánu. Je to jeden z mnoha negativních důsledků nekonečných jednání o vládě, že ve funkcích zůstávají až do jmenování příštího kabinetu i lidé, kteří vědí, že v politice končí. Dopadá to i na justici, protože prezident Miloš Zeman podmiňuje jmenování čtyřicítky nových soudců právě odchodem Pelikána z funkce.
Kdo ministra Pelikána aspoň trochu zná, tak ví, že pro ironickou či sarkastickou poznámku nejde daleko – někdy je obtížné rozeznat, kdy mluví vážně a kdy si (z vás) tropí žerty. Když se ho po tiskové konferenci televizní redaktorka Zuzana Smiešková ptala, zda se po odchodu z funkce vrátí do advokacie, tak suše odvětil: „Ano, vracím se do práce.“ Robert Pelikán přitom rozhodně není člověk, který by ministerskou funkci „flákal“, naopak si několikrát (i veřejně) postěžoval, že mu z života takřka vymizel volný čas. V tomto kontextu pak vtípek o návratu „do práce“ působí rozpačitě – copak uplynulé čtyři roky působení na resortech spravedlnosti a financí nebyly „prací“?
Když budeme uvažovat o dědictví, které v české justici zanechal Robert Pelikán, tak nacházím určitou paralelu s Marií Benešovou. Také ona si svou prostořekostí udělala mnoho nepřátel, zvláště jako nejvyšší státní zástupkyně. Svá tvrzení o „justiční mafii“ dokonce roky obhajovala před různými soudními instancemi. Pelikán si své působení na ministerstvu hned ze začátku hodně zkomplikoval konflikty s justičními špičkami, přičemž jejich vztahy se nikdy úplně nevylepšily. Na druhé straně jsem přesvědčen, že je vždy lepší prostořeký rebel, kterému však věříte, že jakmile půjde do tuhého, tak se postaví na „správnou“ stranu, než distinguovaný diplomat, který vyjde s každým, ale zároveň tušíte, že až se bude lámat chleba, bez se váhání postaví na stranu zla.
Jistě by ale nemělo zapadnout ani to, co vlastně ministr Pelikán na úterní tiskové konferenci prezentoval. Detailní a komentované statistiky totiž umožňují udělat si obrázek o stavu tuzemského soudnictví. Veřejnost přirozeně nejvíce zajímá délka řízení. Ministr přitom zdůrazňuje, že údaj o průměrné délce řízení je neprůkazný, daleko více prý lze vyčíst z mediánu, tedy jak dlouho trvá „nejprůměrnější“ řízení na daném soudu. V civilním řízení se na prvostupňové rozhodnutí čeká obvykle 181 dnů, na odvolání pak 70 dnů. Trestní řízení je obvykle vyřízené za 96 dnů, odvolání pak za pouhých 35 dnů.
