Anglie nové pracovníky sice potřebovala, ale nepřijala je s otevřenou náručí. Na mnoha cedulkách POKOJ K PRONAJMUTÍ přibylo k upozornění „žádní psi, žádní Irové“ ještě úsloví „žádní černoši“. Šťastlivci, kteří bydlení našli, většinou platili dvakrát tolik co běloši, protože se jejich bytní obávali, že do pokoje, ve kterém bydleli oni, už žádného nájemníka neseženou.
Nemluvě o tom, že se mezi místními „Teddy boys“, mladíky vyznávajícími životní styl, jaký by je podle dnešních měřítek jednoznačně řadil mezi gangstery, rozmohla móda přepadat černochy jen pro jejich barvu.
Nottinghillský karneval měl za úkol aspoň zčásti odčinit způsob, jakým tahle země s Karibičany zacházela ve čtyřicátých, padesátých a koneckonců i šedesátých letech. Organizátoři doufali, že když se lidé společně pobaví, zlepší to vzájemné vztahy.
Žádné rvačky! Mít v autě ožralého chlapa s rozbitou hubou není žádný med |
Karneval je i po 60 letech velmi populární, každý rok ho navštíví kolem dvou milionů lidí. Bohužel se mezi takovou spoustou návštěvníků pokaždé najde pár stovek těch, kteří se na karneval přijdou opít a zfetovat, něco rozbít, případně si vyřídit účty se skutečnými či domnělými nepřáteli.
Mnozí Londýňané, i ti z řad Karibičanů, na karneval radši nechodí. A velitelství Metropolitní policie si každý rok láme hlavu, co udělat lépe než v letech předchozích, aby byla zajištěna bezpečnost návštěvníků.
Letos přišli s novou technologií – rozpoznávání obličejů. Té se malí londýnští gangsteři bojí o to víc, že jí nerozumějí, a tak je pravděpodobné, že se mnozí z nich na karnevalu radši neukázali.
Kromě toho přišel rozkaz z vyšších míst: policisté povolaní střežit bezpečí na karnevalu mají zakázáno tancovat.
Svět jako v mrákotách. Nejen o činkách vztyčených do výše a opřených o zrcadlo |
Ano, tancovat. V minulých letech se totiž zjistilo, že mnozí policisté v uniformách si na karnevalu prostě nemůžou pomoct: musejí podupávat do rytmu muziky, prohýbat se v bocích… Zkrátka trdlovat společně s ostatními. Jenže tím, podle vedení, ztrácejí soustředění a mnohý trestný čin pak přehlédnou. V řadách policistů nastalo zděšení. „Tohle je nesplnitelný úkol,“ stěžovali si mnozí. „Jak můžu netančit, když slyším Abu-Shanti?“
Naprosto s nimi soucítím. V celé čtvrti hraje muzika, každé nároží nabízí nové žhavé rytmy. Každému to cuká nohama. Podle posledních zpráv se zdá, že letošní karneval dopadl… průměrně. Čtyři pobodaní, ale žádný mrtvý, 528 zatčených. A, pokud vím, žádný ze zatčených nebyl policista, který se nedokázal ovládnout – a zatančil si.
