Ještě před sedmi nebo deseti lety by vás asi většina Angličanů považovala za snoba, kdybyste prohlásili: „Já piju pouze řemeslné pivo!“ Dnes na řemeslné pivo chodí kdekdo, už proto, že víc a víc lidí, i těch nebohatých, zdvihá prostředníček směrem k velkovýrobcům čehokoli. Mnohý pijan dávno přišel na to, že piva z malých pivovarů, téměř domácí, poskytují daleko bohatší škálu chutí. A jakmile na řemeslné pivo začalo chodit víc lidí, jeho cena se v poměru k těm z velkopivovarů snížila. Snobové, kteří chtějí ukázat, jak vysoko čnějí nad chudinou, si musejí najít něco jiného.
Sledují nás! Každá návštěva Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru se počítá |
Je přirozené, že hospod servírujících řemeslné pivo vůčihledě přibylo. A chlapíka, o kterém chci vyprávět, zjevně nenapadlo, že než stačí všechno dojednat, nainstalovat nábytek a pípy a dovézt sudy svých oblíbených piv, už budou poblíž jeho hospody stát tři jiné. A všechny budou servírovat řemeslné pivo. Zaručeně v mnohem horší kvalitě než chlapíkovo pivo ze severu, ale vykládejte to kunčoftům. Ti už si zvykli popíjet ve třech jiných výčepech a chlapíkovu novou hospodu přehlíželi.
Musí vymyslet aspoň chytlavé jméno. Načepoval pro kámoše pár skvělých piv, dali hlavy dohromady a přišli s návrhem: U dvou pulců a měsíce. Nemohli být už zcela střízliví, když tohle vymysleli. „Pulec“ má v angličtině stejnou erotickou konotaci jako v češtině. A nechtějte vědět, co znamená výraz „střílet pulce na měsíc“. Chlapík si ale tohle jméno dal namalovat na vývěsní štít a radoval se, že se název jeho podniku výrazně liší od názvů těch ostatních, jejichž majitelé nepřišli s ničím originálnějším než „Joeovo řemeslné pivo“ nebo tak.
Uniforma včera, dnes a zítra. A komu každému může posloužit |
Chlapíkův výčep ale dál zel prázdnotou. A tak se odhodlal k zoufalému kroku. Nechal se slyšet, že každý, kdo si nechá vytetovat název jeho podniku, bude mít u něj pivo zadarmo. Nadosmrti.
Chytilo se několik zájemců. Jeden si chtěl tohle tetování nechat vypíchat do pozadí, to ale chlapík nepovolil. Všichni měli název hospody i s grafickým znázorněním pulců a měsíce hezky vyvedený na předloktí. A žádný z nich neměl nic lepšího na práci než vysedávat celý den v hospodě s originálním názvem a lít do sebe jedno řemeslné pivo za druhým. Na účet majitele. K čemu mu byla taková reklama? Pokusil se zavést nové pravidlo, totiž že má každý tetovaný nárok na jedno pivo denně. S tím ale tetovaní nesouhlasili.
Kafe. Bez dalších dotazů. Proč se nám nedostává obyčejných věcí |
V hospodě U dvou pulců a měsíce se každou chvíli udál policejní „incident“. Chlapík hospodu zavřel a odjel zpátky na sever. A po Londýně teď chodí několik zklamaných alkoholiků s podivným obrázkem na předloktí.
