Odpad třídím celkem rád. Občas samozřejmě váhám, do jakého koše mám co vyhodit. Asi jako každý. Třeba některá víčka od jogurtů mi připadají na hranici mezi plastem a kovem.
Krabice od čínského jídla zase mezi plastem a papírem. Většinou volím první možnost, poněvadž mi připomínají krabice od mléka, šlehačky a tak podobně. V tomhle bodu možná dělám chybu, ale alespoň se snažím. Recyklované materiály taky sám používám.
Určitě nosím třeba fleecové mikiny. Ty se, jak známo, vyrábí z obsahu plastových kontejnerů. Tenhle týden mě dost zaujalo, že se recyklaci zřejmě věnuje i ptactvo. Mám teď na mysli lysky černé žijící v jeden a půl milionovém Amsterdamu.
Jak jsem zveleboval aneb v Českých Budějovicích je Lenin věčný |
Tito vodní opeřenci totiž v plastovém odpadu bydlí, přesněji ho využívají k budování svých hnízd. Jejich podivného zvyku si všimla trojice ornitologů z Biodiverzitního centra Naturalis v holandském Leidenu: Auke-Florian Hiemstra, Barbara Gravendeelová a Menno Schilthuizen.
Převaha umělotiny
Lysky černé jsou vcelku běžný druh. Dají se potkat v celé Eurasii, Severní Americe, Indonésii i v Austrálii. Jak naznačuje jejich jméno, mají černé peří. Doplňuje ho bílý zobák a červená očka. Délka jejich těla se pohybuje okolo 37 až 42 centimetrů, rozpětí křídel zhruba sedmdesát, hmotnost od 0,6 do 1,2 kilogramu.
Často pronikají do lidských měst, včetně rušného Amsterdamu. Ten leží v ústí řeky Amstel do Severního moře. Kromě ní protkává nizozemskou metropoli i množství umělých kanálů. Pro vodní ptactvo jde o zajímavé prostředí.
V centru města jim ale kvůli husté zástavbě chybí materiál k budování hnízd typu větviček, listí, trávy atd. Výjimku tvoří právě amsterdamské lysky. Zapojením plastů nedostatek vcelku elegantně vyřešily.
Umělou hmotu používá k budování hnízd víc ptáků. Obvykle si ale vystačí se dvěma nebo třemi kousky v příbytku jinak z přírodních surovin. V případě amsterdamských lysek je syntetický materiál v převaze.
„Jsou jedni z mála ptáků, kteří si skutečně oblíbili plast jako hnízdní materiál,“ řekl Auke-Florian Hiemstra časopisu New Scientist. „Někdo říká, že je to velmi smutný vývoj, já si ale myslím že je také velmi kreativní.“
FIFA 1994
Jako materiál má plast i další výhodu. Hnízda se dají po nějaké základní rekonstrukci používat opakovaně. Ptákům to šetří čas a námahu. To je zřejmě důvod, proč hnízda zároveň působí jako časové schránky. V roce 2021 vědci počkali, až ptáci hnízda po vyvedení, mláďat opustí.
Pak patnáct z nich rozebrali. Našli množství potravinových obalů s uvedeným datem spotřeby. Nejstarší materiál, který objevili, pocházel z roku 1991.
Městská evoluce v přímém přenosu: veverky mění barvu, chrání se před auty |
Jedno z hnízd obsahovalo třeba obal od čokoládové tyčinky s reklamami na mistrovství světa ve fotbale v roce 1994. (Mimochodem, vyhrála ho Brazílie.) Další poklady byly obal od kuřecího burgeru z Mekáče, zhruba z roku 1996, nebo vrstva roušek z období koronavirové pandemie.
Musím říct, že jsem si sám v oblasti recyklace dosud celkem věřil. Považoval jsem se za třídiče nejvyšší úrovně. Teď mi ale došlo, že proti lyskám jsem pouhý amatér.
