Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: A byl to pokus o převrat! K americké válce narativů

Názory

  12:50
Další pokus o „impeachment“ amerického prezidenta Trumpa skončil osvobozením. Monitor JM se konečně dostává ke krátkému sumáři. Stálo to za to? Bylo to jen divadlo, když se předem vědělo jak to dopadne? Války se dnes vedou o narativ. Kdo ovládá narativ minulosti, ovládá budoucnost, má moc.

Prezident Donald Trump a první dáma Melania zdraví zástupce médií před odletem. foto: ČTK

MACHÁČEK: EU méně nádherná a Nord Stream 2

O čem je spor? Demokratická strana chtěla demonstrovat, že útok na Kapitol z 6. ledna byl teroristický útok a pokus o státní převrat zinscenovaný prezidentem, který prohrál volby. Nikdo normální události neoslavuje, takže opozici jde o měkčí výklad: šlo o vandalismus a útok (storming) na Kapitol, zavrženíhodnou událost, kriminální jednání skupiny lidí. Umožnila to také nepřipravená kongresová policie a další složky.

Pokud šlo o pokus o státní převrat, pak se mělo demonstrovat, že kdo stojí za Trumpem, stojí za pučistou a fašistou. Proti tomu stojí například argument, že státní převrat těžko provádějí lidé, kteří své počínání hromadně streamují na sociální sítě.

Manažeři impeachmentu připravili a sestříhali působivé video, které vybralo nejhorší okamžiky útoku a k tomu vybrané Trumpovo povzbuzování. Obhájci Trumpa zase svým sestřihem doložili, že výraz typu „we have to fight like hell“ (musíme „pekelně bojovat“) používají demokratičtí lídři včetně Joea Bidena úplně běžně. Rozdíl je ovšem v tom, že po těchto jejich výzvách nikdo nenarušoval ústavní proceduru. V jiném sestřihu obhajoba prokázala, že nesouhlas s certifikací voleb pronášeli v historii demokratičtí kongresmani a senátoři vcelku běžně – a stejně tak politici za Demokratickou stranu běžně mluvili o ukradených volbách, když je minule vyhrál Trump.

Závažnější je, že obhajoba doložila manipulaci obžaloby s časem na některých videoklipech a fotografie některých zfalšovaných statusů na sociálních sítích.

Boj o narativ se vede i v otázce, kdo proces vyhrál. Trumpovi příznivci tvrdí, že byl prezident očištěn a že se ukázalo, že je nevinný, Trumpovi odpůrci tvrdí, že pouze nezískali dostatek hlasů k jeho odsouzení a zákazu výkonu veřejné funkce.

Opravdu těžko tvrdit, že byl Trump očištěn, když jeho chování 6. ledna bylo nepochybně nemravné a vysílal (v lepším případě) smíšené signály. Řekl lidem, že mají „jít mírumilovně“, ale zároveň že mají bojovat a „vzít si svou zemi zpět“ (v den ústavní certifikace voleb).

To, že byl Trump Senátem osvobozen, neznamená, že za navádění k násilí či terorismu nebude ještě všemožně popotahován. Amerika má sice první dodatek ústavy, zaručující nedotknutelnou svobodu slova, ale na pobízení k násilí se nevztahuje. A o tom, co bylo a nebylo pobízení, rozhoduje soud, včetně toho Nejvyššího.

Trump stále může být za 6. leden obviněn v trestním řízení nebo odsouzen na základě žaloby v občanském řízení, případně mohou proběhnout v podobné věci dokonce oba soudní procesy. Amerika zná ve své historii mnoho precedentů, které doputovaly až k Nejvyššímu soudu a řešily vztah prvního dodatku a podněcování k násilí. Třeba v roce 1917 šířili studenti v New Yorku letáky vyzývající k bojkotu odvodů do války. Úřady to vyhodnotily jako podněcování k násilí, protože se bály útoků na odvodové komise. Nejvyšší soud se tehdy studentů nezastal a šli do vězení. Naopak studentů, kteří v 60. letech protestovali proti válce ve Vietnamu černou páskou na rukávě a byli vyhozeni ze školy, se Nejvyšší soud zastal.

Po senátním procesu nemůže následovat odvolání k Nejvyššímu soudu. Po běžném procesu ano. Normální soudní proces bude mnohem důkladnější a méně zpolitizovaný. A pokud nakonec případ občana Trumpa doputuje k Nejvyššímu soudu, je jenom správné, že si v USA budou prostor svobody čas od času nově vymezovat a aktualizovat – třeba i ve vztahu k novým technologiím a prostředkům komunikace.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.