Z voleb vyšla posílena Alternativa pro Německo, i když ne tak, jak se čekalo, protože některé z odhadů mluvily o tom, že by AfD mohla dokonce vyhrát, a to minimálně v jednom z těchto států, píše Barber.
Z voleb vyšla posílena Alternativa pro Německo, i když ne tak, jak se čekalo, protože některé z odhadů mluvily o tom, že by AfD mohla dokonce vyhrát, a to minimálně v jednom z těchto států.
Nakonec v Sasku vyhrála CDU a v Braniborsku SPD, ale krajně pravicová strana skončila druhá v obou těchto zemích, daleko před dalšími stranami. AfD též výrazně posílila proti posledním volbám v obou těchto spolkových zemích, které se konaly roce 2014.
To, že v obou spolkových zemích zvítězily strany velké vládní koalice, znamená, že tato velká koalice patrně přežije až do regulérních celoněmeckých voleb v září 2021. Kdyby v jedné nebo obou těchto zemích vyhrála AfD, posílil by tlak na rozpad velké koalice i předčasné celoněmecké volby.
CDU získala v Sasku 32 procent hlasů. Sice vyhrála, ale v roce 2014 zde měla ještě 40 procent hlasů. Sociální demokraté jsou v Braniborsku tradičně velmi silní, ale i zde oslabili z 31,9 procenta v roce 2014 na 27,5 procenta letos. Katastrofální je ovšem výsledek SPD v Sasku s odhadovanými osmi procenty hlasů.
Individuální volby v jednotlivých spolkových zemích jsou zcela nepřesný průvodce po možném výsledku celoněmeckých voleb, ale trend poklesu obou velkých stran je vlastně nepochybný. Již v roce 2017 měly obě strany nejhorší volební výsledek od obnovení demokracie v západním Německu po druhé světové válce. Pokles pokračoval ve volbách v západoněmeckých spolkových zemích a hlavně v květnových volbách do Evropského parlamentu.
Oslabování obou stran se děje v nějakém kontextu. CDU i CSU musí čelit ekonomickému zpomalení, mezinárodním obchodním tenzím a oslabování spolehlivé americké vůdčí role ve světě, která po celé dekády vytvářela pevnou bázi pro německou ekonomickou prosperitu a politickou stabilitu.
CDU se musí mimochodem rozhodnout, zda stranu do příštích voleb opravdu povede Annegret Krampová-Karrenbauerová, která není ani výrazná, ani populární. S hledáním nového lídra tápají i sociální demokraté, kteří se navíc hlavně musejí rozhodnout, zda se vrátí k tradičnější víc levicové a prodělnické straně, která může převzít zpět hlasy od Levice (Die Linke) – či právě od AfD.
Náš komentář:
Politika kopírování Zelených ve stylu i politice pro SPD zjevně moc nefunguje, protože volič dá vždy přednost originálu.
Zajímavá je ale úvaha, proč voliči v bývalé NDR mají stále mentálně blíž k voličům v jiných zemích bývalého sovětského bloku než ke svým západoněmeckým bratrům a sestrám.
Možná jde o to, že lidé, kteří žili 45 let pod sovětskou vojenskou okupací nebo pod vlastními komunisty (případně obojím), mají z této doby pod kůží odpor k tomu, aby je ve jménu čehosi kdosi opět začal převychovávat a říkal jim, jaký mají mít názor třeba na migraci a jak a koho mají správně volit, aby to bylo kompatibilní s jediným správným progresivním pohledem na svět. Jinak Německo jako vlastně každá jiná země na světě prožívá fenomén odcizení zapomínaného „venkova“ od městských progresivních elit s tím, že ten „venkov“ ve velké míře představuje právě bývalá NDR.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
