Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Názory

MACHÁČEK: Amerika věří, že je Írán v koutě

Íránský právník Mohammad Javad Abtahi v parlamentu. foto: ČTK/AP

Walter Russell Mead se v The Wall Street Journal vyjadřuje k zabití Sulejmáního. Podle autora se až dosud mělo za to, že pokud jde o Írán, Donald Trump pouze štěká, a vůbec nekouše. Že jeho averze k čemukoli válečnému je tak velká, že pokřiky není třeba brát vážně.
  13:31

Platilo to především v případě íránského útoku na saúdská ropná pole v září loňského roku. Nyní mediální analytici okamžitě přepnuli a dělají z Trumpa pro změnu nezodpovědného válečníka, který bude střílet na všechny strany jako pominutý.

Leckdo z analytiků prý pomíjí fakt, že Trumpa vždy zajímá, zda jeho zahraniční politika dává smysl jeho voličům. Ti nechtějí žádné nekonečné války, ale jsou přesvědčeni, že na útoky na Američany musí americká vláda cíleně reagovat. Z tohoto pohledu může dávat smysl Trumpova váhavost a opatrnost ve věci reakce na útok na ropná pole saúdského spojence, a naopak zabránění útoku na Američany se může jeho voličům jevit jako zodpovědné a rozhodné jednání. Pokud jsou ohroženy životy Američanů, pak Trumpovy voliče mezinárodní právo zase tolik nezajímá. Trump intuitivně rozumí své voličské základně a to je základ jeho síly.

MACHÁČEK: Solejmání nebyl žádný génius

Další analytici si jsou podle Meada jisti, že Trumpova zahraniční politika nemůže fungovat. Ministr zahraničí Michael Pompeo a spol. jsou však prý přesvědčeni o opaku. Americká revoluce v těžbě ropy umožňuje Americe vyloučit Írán ze světového trhu bez toho, že by to mělo za důsledek růst cen ropy. Informační technologie umožňují efektivitu sankcí a americká vojenská nadřazenost je jasná. Írán je v koutě. Jen v loňském roce tamější ekonomika poklesla skoro o deset procent a letos to bude téměř dvakrát tolik.

Trumpovi experti jsou též přesvědčeni, že konfrontace s Íránem nevychýlí Ameriku z hlavního kurzu, jímž je konkurenční boj s Čínou.

Podle dnešního editorialu téhož deníku byla likvidace Sulejmáního správným skutkem, vše ale bude záležet na tom, jak dobře to bude Trump nyní řídit. První dny po útoku se držel zpátky, pak se nechal unést s možností útoku na íránské památky, což vyděsilo i mnohé republikánské kogresmany.

Pokud se americký prezident bude tvářit, že stačil jeden útok a pak už postačí pár tweetů a výhrůžek proti Iráku a Íránu, nahraje tím svým kritikům. Izolacionisté uvnitř republikánské strany by možná fandili tomu, že si Trump nad „postsulejmánovským světem“ umyje ruce, ale to by byla chyba, protože Trump uvedl do pohybu mnohé síly. Trump musí nyní ujistit Irák, že Amerika má zájem na jeho teritoriální integritě a stojí na jeho straně. Musí se pokusit dostat Írán k jednacímu stolu. A musí se pokusit získat na svou stranu evropské spojence a doma alespoň některé demokraty.

Podle Gideona Rachmana by se Amerika měla vzdát soustředění na to, že vždy představuje nějakého „doktora Zlo“. Syndrom „doktora Zlo“, jak byl představován třeba Saddám Husajn, portrét „zlého chlápka“, má své kořeny v Hollywoodu, ale není to klíč k řešení komplexních zahraničněpolitických problémů. Po odstraněním Saddáma se to nepovedlo – a je otázka, jestli se to povede po zabití obávaného generála.

MACHÁČEK: Konec negativních úroků?

Spoustu špatných chlápků, které Američané zabili, byli opravdu špatní. Saddám, Kaddáfí, bin Ládin. Jenže zabití slavného zloducha – jakkoli se Sulejmání slavným teprve stává – většinou Americe nepřinese v zahraniční politice žádný dlouhotrvající zisk. Především proto, že se zloduchové vyskytují v hluboce nefunkčních zemích, jejichž sociální a politická patologie takové lidi produkuje. Situace se pak často ještě zhorší.

Důvod, proč USA vyhrály studenou válku, byla určitá zdrženlivost a trpělivost a ochota vyhýbat se rychlým násilným řešením. George Kennan již v roce 1947 doporučoval „dlouhodobé, trpělivé, ale pevné zadržování Ruska a jeho expanzivních tendencí“. I když je Írán daleko méně nebezpečný a expanzivní než SSSR, americký postoj vyžaduje stejnou zdrženlivost, bdělost a pevnost. Místo toho se zase operuje zloduchem.

Tolik Rachman.

Naše poznámka:

Prezident, který bude mluvit o „komplexní, složité a strukturované zahraniční politice“, volby v demokracii nevyhraje. Bez dosti zjednodušené prezidentské rétoriky to asi nejde, vůbec to ale nevylučuje, že v patrech pod tím se komplexně a zodpovědně plánuje. Špatné by pouze bylo, kdyby rétorika boje se zloduchem zcela eliminovala analýzu a komplexní přípravu. Uvidíme.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...