Když to srovnáme s Macronovým projevem, jsou tu dva velké rozdíly. Macron veřejnost na svoje evropské vize připravoval, vedl v tomto směru už i prezidentskou kampaň. Schulz všechno vybalil z jedné vody načisto, překvapil i své stranické kolegy. Německá sociální demokracie nic takového neměla v kampani před volbami, které se konaly teprve před dvěma měsíci, a Schulz před stranickým sjezdem také nic nenaznačil a neavizoval.
Druhý rozdíl spočívá v tom, že Macronův projev představoval přece jen optimistickou a inkluzivní vizi pro Evropu – Schulz je negativní a rovnou straší. A strašení, tlak a vyhrožování jistě nejsou zrovna ideální způsob a to správné „vyvolávání motivace“ k tomu, aby se 28 (brzy 27) evropských států dohodlo na nějaké rozumné formě spolupráce.
Schulz chce ,Spojené státy evropské‘. Kdo bude proti, má z unie odejít |
Schulz má pravdu v tom, že bez otevření základních evropských smluv není žádná větší reforma EU v budoucnu možná. Jsou možné jen kosmetické úpravy anebo bobtnání mezivládních struktur mimo struktury EU. Rozhodně ale nelze začínat úvahou, že ten, kdo v referendu neschválí změny, bude odněkud vykopnut. Ono to navíc není ani právně možné. Pozoruhodné také je, že německá sociální demokracie v poslední době – a tedy i pod Schulzovým vedením – ubrala ze svých integračních vizí. Před osmi lety ještě měla v programu společný dluhopis pro eurozónu, v posledních volbách už nikoliv.
…
Čtenáře Monitoru JM i Lidových novin laskavě upozorňuji na knížku Na tříkolce mezi tanky, která přináší výběr z mých textů z posledních pěti let i delší životopisný rozhovor se mnou z pera novinářky Anastázie Harris. Objednat ji lze zde.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
