Jediným programem strany je odpor proti karanténním opatřením, restrikcím a uzávěrám či takzvanému lockdownu, což je slovo, které už se prostě univerzálně ujalo. Má se něco takového brát vůbec vážně? Má se tomu věnovat pozornost? Vždyť pandemie je přece jednorázová věc, záležitost, která jednou pomine. S vakcínou dříve, bez vakcíny později. A program politické strany přece nemůže stát na jednorázové věci, což není moudrá rada či moralizování, ale pro tu stranu věc přežití nebo existence.
Jenže ono se to brát vážně musí. A to hned z několika důvodů. Druhá vlna pandemie a druhý lockdown mají v Evropě úplně jiný průběh než první vlna a první lockdown. Univerzální podpora a všeobecně sdílená disciplína jsou tytam, nespokojenost je všude daleko větší a všechny společensko-ekonomické efekty jsou dramatičtější. Taktéž státům začnou docházet finanční rezervy pro sanování nákladů lockdownu, pokud jaké kdy měly, případně bude výrazně narůstat zadlužení, což se zase stane žhavým politickým tématem.
MACHÁČEK: Souboj o prezidenta a věkový limit |
Farage v článku pro Daily Telegraph píše, že je třeba se inspirovat ve Švédsku a chránit pouze zranitelné. Říká takové ty věci, že se musíme s covidem naučit žít, neschovávat se a nebát se ho. Bude na to leckdo slyšet, majitelé hospod, obchůdků, drobní podnikatelé a živnostníci takovou stranu mohou volit.
Konzervativní strana pod Borisem Johnsonem vyklidila prostor napravo, v celé oblasti ochrany podnikatelských svobod. Poté, co premiér Boris Johnson zpočátku koketoval s takzvaným promořováním a švédskou cestou, je po vlastní zkušenosti opatrný a svobodu a ekonomiku klade zjevně až na druhé místo. Hnutí proti lockdownu jsou v Evropě spojována s krajní pravicí. Farage je navíc politický kšeftař a arbitražér. Parlamentní volby budou v Británii až v roce 2024, ale do té doby budou v Británii každý rok nějaké regionální a místní volby. Farage bude konzervativce tlačit zprava a nakonec si to nějak zobchoduje. Nová konkurence napravo zdůrazňující ekonomickou svobodu bude také konzervativce tlačit k tvrdšímu odpoutání se od EU a nedohodě.
Nejde však jen o krajní pravici. Mimořádné výdaje rozpočtů a centrálních bank mohou fungovat, když mluvíme o krizi či vývoji ekonomiky ve tvaru písmene V, maximálně U, respektive lze takto zařídit, aby to bylo právě písmeno V. Na dvojité či trojité písmeno V a vývoj typu skok-stop-skok-stop vícekrát dokola nejsou státy prostě zařízeny. Prostor pro tuto agendu bude v Evropě narůstat.
Podívejme se do USA: Donald Trump riskuje, chová se tak, že se rozhodl nakopat celý covid do zadku, a spousta lidí tomu věří.
MACHÁČEK: Biden–Trump a lekce z éry Trumana |
V Německu jsou liberálové z FDP první, kdo pochopil, že nelze tento prostor celý odevzdat jen krajní pravici. Pod předsedou Christianem Lindnerem se sice před třemi lety vrátili do parlamentu, ale jinak toho moc nepředvedli. Ve všech agendách většinou představují nepříliš rozlišitelný německý mainstream. Nyní je ale FDP ostře proti lockdownu a zastává se živnostníků, podnikatelů a byznysu. Před volbami příští rok to může být chytrá sázka.
U nás zatím přečetl bývalý prezident Václav Klaus 28. října svou „farageovskou“ výzvu, ale politická scéna jinak zatím zůstává semknutá. Uvidíme, jak dlouho – a jestli – to vydrží.
Přečteno včera v Českém rozhlase Plus.
