Asi to nějak reflektuje to, co je na celé dohodě nejdůležitější. A to je Čína v roli mediátora. Číně se podařilo přimět obě strany k jednání o obnově diplomatických vztahů, a to v rekordně krátkém čase. Číňané bodují, získávají kredit. Peking vypadá, že dokáže zařídit něco, co Západ nedovede.
Před Čínou byl zprostředkovatelem téhož Omán a neuspěl. Těžko si představit, že čínská diplomacie má nějakou hlubší znalost politiky v obou dotčených zemích, že nějak lépe rozumí tomu, co Írán a Saúdskou Arábii rozděluje. Jde v podstatě o trojstranné PR cvičení.
