Máme tu asertivní Rusko, Krym a východní Ukrajinu, Turecko, Írán, Irák, Sýrii, Egypt stabilizovaný vojenskou diktaturou, Libyi a Arktidu, která se stane geopolitickým kolbištěm, a možná časem i bojištěm budoucnosti.
Máme tu brexit a starost o to, aby neovlivnil bezpečnostní situaci Evropy. Jde o to, aby Británie zůstala pevnou a ještě pevnější součástí NATO a další kooperace, která má zajistit bezpečnost a ochranu Evropy.
Evropa musí hrát aktivnější roli ve stabilizaci Blízkého východu i Afriky. Nejen z humanitárních důvodů, ale také kvůli migrační krizi.
Evropa se musí rozhodnout, zda bude kooperovat s Amerikou ve věci energetické bezpečnosti (Nord Stream 2), ve věci technologické války s Čínou, ve věci zvyšování tlaku na Írán apod.
Ve všech těchto věcech nebude hrát Evropský parlament hlavní roli. Bude ale spolurozhodovat o obsazení nejvyšších postů v EU.
Zároveň se EU bude v příštím období rozhodovat, zda eurozóna bude mít nějaké prvky transferové unie a vzájemného ručení. Průzkumy ukazují, že očekávaná skladba nového EP transferové unii nepomůže. Evropa se musí rozhodnout, jakou roli chce hrát v globalizaci a jak chce liberalizovat obchod se zbytkem světa. Jde především o dohodu s USA (tady je očekávaná skladba EP o něco nadějnější).
Prioritou pro ČR je dokončení a prohloubení jednotného trhu, ochrana vnější hranice, Schengen pro všechny, rozšíření EU o země západního Balkánu (uvidíme, jak se k tomu bude nový EP stavět).
Kruciální otázkou je budoucnost velkých parlamentních frakcí EPP, ALDE a socialistů, které slouží jako jeden z důležitých svorníků, jež drží východ a západ EU pohromadě.
