Pokračující nekonečná vyjednávání, resp. série nezdařilých pokusů o vyjednávání vedla podle řecké centrální banky k odlivu depozit z řeckých bank ve výši 30 miliard eur jenom od začátku roku do konce dubna.
Ve středečních Financial Times zaujme svým článkem komentátor Martin Wolf, který tvrdí, že ani věřitelé, ani jejich partneři nemohou očekávat nic pěkného, pokud skutečně dojde k řeckému odchodu z eurozóny.
Wolf se opět (jak je v poslední době v módě) vrací k tématu první světové války. Tehdy také lidé v Evropě počátek války vítali s důvěrou a oslavami. Možná se prý něco podobného děje dnes po letech řecké ekonomické a fiskální krize a tamějšího politického chaosu. Každý už se těší, až to skončí, hlavně když opadne napětí.
Stále větší počet lidí už toho má dost a chtějí to prostě ukončit a rozčísnout.
Ať už hraje řecká vláda jakoukoli hru, možná už chce přece jen ukončit ponížení a ponižování, ať to stojí, co to stojí.
A ať už hraje euroskupina s dlužníkem jakoukoli hru, možná už převažuje hlas tu frustraci skončit a grexit a devalvace se opravdu velmi blíží.
Wolf si myslí, že to není dobrý nápad, a upozorňuje, že také šéf MMF Olivier Blanchard stále věří v dohodu. Obě strany by se měly vyhnout pocitu pohrdání, který pramení z napjatých nervů nekonečného dohadování.
Wolf si myslí, že ECB bude muset spustit program nákupu státních dluhopisů a možná to nebude stačit, tržní spekulace proti slabším zemím se může obnovit s plnou silou. Wolf se také do určité míry zastává Řecka a cituje irského ekonoma Karla Whelana, který spočítal, že od roku 2008 se řecká ekonomika zmenšila o 27 procent a agregátní poptávka v ekonomice se snížila o třetinu.
V téže době se cyklicky upravená fiskální bilance zlepšila o dvacet procent a deficit běžného účtu platební bilance se vylepšil o 16 procent. Nezaměstnanost dosáhla 28 procent a zaměstnanost ve státním sektoru se snížila o 30 procent. To je mix, který by zcela otřásl politikou v každé zemi.
Autor těchto řádků se ale nevzdává pocitu, že je do toho již třeba tzv. praštit, a stojí za svým názorem publikovaným v pondělních tištěných LN (Řecko, Řecko a zase Řecko). Vzpomeňme si na dělení Československa v letech 1992 až 1993. Frustrace z nekonečného dohadování o fiskálních pravidlech a měnové politice trvala rok a půl, Čechům připadalo, že Slováci jsou koulí na noze reforem. Dělení pak trvalo půl roku.
Výsledek byl asi prospěšný pro obě strany, pro Slovensko určitě, i když se to naplno projevilo až po téměř celé jedné smutné mečiarovské dekádě. V případě Řecka a věřitelů ta frustrace trvá už šest let.
Vezměme také v úvahu, že vinou soustředění na Řecko Evropská unie není schopna řešit prakticky nic jiného než Řecko, a že těch naléhavých výzev před sebou má opravdu hodně. Kdo spočítá ty ztracené miliardy pramenící z neschopnosti řešit důležité věci a neschopnosti připravovat Evropu na tuhou globální soutěž?
Každopádně pokud ke grexitu nakonec dojde, budou mít Evropa a eurozóna před sebou dosti konfliktní cíle a motivy. Na jedné straně budou chtít předvést, jaké drastické konsekvence odchod z eurozóny má, jaké to přinese Řekům strádání, aby náhodou někdo další nepropadl podobnému lákavému pokušení. Takže tato strategie velí Řecku nepomáhat a nechat ho smažit ve vlastní šťávě.
Na straně druhé, z pohledu geopolitiky a vojenské a strategické bezpečnosti je naopak třeba Řecko udržet uvnitř evropské rodiny a NATO a pomáhat i po grexitu, jak to jen půjde.
Řecko je v evropském kontextu po zuby ozbrojená země, která má například 200 funkčních stíhaček (srovnejme s naší hrstkou gripenů) a ponorky, je to země, která má strategickou polohu, a je to stát, který má nevyřešené spory a tenze se sousedy, s Tureckem především, ale i s Makedonií a Albánií.
Každopádně ale nečekejme, že se něco stane v příštích dnech. Jednání s MMF se mohou táhnout ještě pár týdnů, a až přijde kolaps, bude se ještě ECB rozhodovat, zda bude nadále posílat likviditu řeckým bankám, což může ještě trvat celé léto.
Teprve až penězovod z ECB definitivně vyschne a zamrznou i řecké bankomaty, nastane ten skutečný grexit.
Zkrácená verze přečtena včera v Českém rozhlase Plus
(Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011.)
.