Během léta přijalo Švédsko některá opatření na kontrolu šíření infekce, především lokální karantény, ale ve většině evropských zemí zase začala čísla prudce narůstat. Nyní má Švédsko lepší čísla šíření infekce než většina dalších evropských zemí. Ale vůbec žádné závěry z toho vyvodit nelze. Špatné bylo vyvozovat z toho závěry před dvěma měsíci – a stejně špatné je to dnes, i když se třeba lacině nabízí opačný názor než právě před dvěma měsíci.
V případě epidemie SARS v roce 2003 trvalo epidemiologům a biostatistikům roky, než porozuměli šíření a postupu infekce. Nejinak tomu bude s novým koronavirem.
Experti nejvíce chybují, když se pustí mimo úzké pole své expertizy, a vůbec nejhorší je, když se pustí do statistiky, a neumějí to. Často se ukáže, že neumějí počítat, a většinou vůbec nechápou nuance.
Münchau kdysi zkoumal bubliny aktiv, které byly příčinou finanční krize 2008, a pochopil, že i maličké změny v jediném parametru mohou mít gigantické dopady na celkovou expozici riziku. Něco tak komplexního, jako je expozice riziku, v případě banky nejde redukovat na jedno číslo, a už vůbec ne na denní bázi. Nejde přece o fotbal a vítěze a poražené.
Stejně tak dnes určitě nelze srovnávat nárůst infekce v jedné zemi s nárůstem v jiné zemi a v reálném čase z toho vyvozovat závěry, které změní politiku.
Je třeba se vždy podívat na to, co se skrývá za čísly. V případě Švédska se už dnes ví, že za nárůstem infekcí byla především nedostatečná ochrana sociálních ústavů a domovů důchodců. Ochrana starší populace byla přitom něčím, v čem se například Německu dařilo velice dobře.
Švédská data také ukazují velkou geografickou variaci. Nákaza se ve Švédsku koncentrovala do dvou regionů, z nichž jeden byl Stockholm. Ale na jihu Švédska, v Malmö, byly výsledky lepší než v Kodani, přestože ta města dělí jen mořská úžina. Přitom obě města měla úplně různé karanténní režimy. Pokud chce někdo dělat nějaké závěry, musí nejdřív rozumět tomuhle. A nikdo tomu zatím nerozumí.
Politika v čase covidu-19 znamená rozhodování v čase zcela extrémní nejistoty. Švédská čísla zatím nedokazují ani nevyvracejí vůbec nic. Než se politici odhodlají k druhému „lockdownu“, měli by mít k ruce nevyvratitelné statistické důkazy. Pokud je mít nebudou, neměli by touto cestou jít.
Uzamčení ekonomik je extrémní opatření, jehož důsledky nejsou ještě zcela zřejmé. Určitě se ale zvýší majetková a příjmová nerovnost, určitě posílí rezidenční oblasti na úkor center měst. Určitě poroste nezaměstnanost a bankroty, až budou ukončena podpůrná opatření, apod. Reflex k uzamykání ekonomik představuje největší hrozbu pro kapitalismus i demokracii.
Monitor JM by ještě s dovolením doplnil, že veřejný prostor je dnes ještě více než obvykle a jindy zahlcen lidmi, kteří jen potřebují potvrdit svá stávající přesvědčení, kteří hledají jen to, co nějak potvrdí, co právě oni už někde říkali nebo psali apod. Dalo by se též říci, že veřejný prostor zaplevelují hlavně nafouknutá a ješitná lidská ega, která hledají jen sebepotvrzení a o nic jiného jim vlastně nejde.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
