Historik David Herlihy napsal v knize Černá smrt, že „morová rána, která vyhubila 40 procent evropské populace, diskreditovala společenské lídry, guvernéry, kazatele, intelektuály a jejich zákony a teorie“: https://www.ft.com/content/5d08522e-99b2-11ea-871b-edeb99a20c6e
Leckdo se domnívá, že současná pandemie může oslabit nejen konkrétní politiky, ale také samotnou demokracii. Ta přece oslabovala už před pandemií. Za poslední dekádu byla ve více zemích oslabena občanská a politická práva.
Na první pohled by se zdálo, že se demokracie oslabují. Filipínský prezident Rodrigo Duterte využil pandemii k získání většího množství pravomocí a maďarský parlament rozšířil dočasně pravomoci vlády. Čína a její obdivovatelé kážou o úspěchu Pekingu v zastavení pandemie a spojují to s čínským vládnutím. Organizace WHO konstatovala, že přísná čínská karanténa „znamenala nejambicióznější, nejagilnější a nejagresivnější potlačení infekce v historii“. Zatímco USA – lídr svobodného světa – s pandemií těžce bojuje a tamější společnost se ještě víc polarizuje.
Ve skutečnosti je to naopak. Pandemie spíš ukazuje sílu demokracií. V Turkmenistánu mají lékaři zakázáno testovat na koronavirus, ale zatímco čínská vláda nakonec zorganizovala silnou protiakci, lokální autority ve Wu-chanu se nejprve snažily vše ututlat, což byla hlavní příčina globálního rozšíření nákazy.
Autorův průzkum ukazuje, že autoritářské režimy sice mohou zavádět přísné karantény a agresivní stopování kontaktů, ale opatření zavedená v demokratických zemích jsou efektivnější. Občané v demokraciích totiž víc respektují pravidla. Oproti tomu politická represe redukuje dobrovolnou kooperaci občanů.
Zatímco autokraté a autoritáři se snaží vytřískat kapitál z každé hrozby, jejich řízení pandemie není pro vnější svět příliš lákavé. Demokracie jako Jižní Korea nebo Tchaj-wan si oproti tomu počínají v boji s onemocněním covid-19 vůbec nejlépe na světě.
Na druhou stranu je zjevné, že se daří demokraciím s hlubokou tradicí kolektivistické kultury, již například reflektuje zvyk nosit roušky, a chránit tak spoluobčany, jako je to běžné v Japonsku. Kolektivismus zdůrazňuje skupinovou loajalitu, konformitu a poslušnost vůči představeným. Individualismus západních demokracií se přirozeně více opírá o skepsi k vládnutí a intervencím vlád. Demokratické země s více kolektivistickou tradicí jsou úspěšnější v boji s covid-19. Demokratické země s více individualistickou tradicí – jako Británie, USA nebo Švédsko – jsou na tom o něco hůř.
Jenže země s individualistickou tradicí jsou úspěšnější v inovacích a jejich společnost je celkově dynamičtější. A boj s inovací bude vyžadovat léky a vakcíny. A jejich vývoj bude rychlejší v otevřené a svobodné společnosti.
