Kromě extrémní a nacionální pravice se v Evropě Trumpa všichni trochu bojí, pokud se přímo neděsí. Lloyd je spíše optimistou, a to z pěti důvodů.
1. Aby se Amerika mohla zvrhnout ve fašismus, potřebuje k tomu také nějaké fašisty. Něco málo jich má, třeba Ku-klux-klan. Trumpovi voliči sem ale v naprosté většině nepatří. Fašisté žádají přece silný stát, který potlačuje oponenty a poskytuje lidem práci. Mnoho Trumpových voličů chce většinou méně státu. Modelové fašistické země, tedy Itálie 20. let a Francie 30. let, měly tehdy obyvatelstvo zoufalé, zchudlé a ponížené. Amerika je něčeho takového daleka. A stejně daleko má Trump k Mussolinimu či Hitlerovi.
2. Americká ústava je ústavou svobody. Svoboda, ústavní a občanská, je měnou tamější politiky. A americká pravice si svobody cení víc než americká levice. Americké korporace mohou neomezeně sponzorovat volby, protože se na to vztahuje první dodatek ústavy o svobodě projevu. Druhý dodatek, který Američanům zaručuje právo nosit zbraně, prakticky znemožňuje schválení jakékoli rozumné legislativy, která by mohla efektivně omezit vlastnictví a nošení zbraní. V málo zemích na světě hraje ústava tak zásadní a centrální roli ve veřejném životě. Doslova vášnivý americký vztah k ústavě chrání její pojistky a rovnováhy a brání erozi starých práv.
3. Americká média nejsou v dobrém stavu. Jsou ponížena spoléháním se na průzkumy před prezidentskou volbou i úpadkem příjmů z inzerce. Jejich důvěryhodnost se otřásá. Přes to všechno ale významná média jako The New York Times zůstanou důležitá. Je tu navíc mnoho nových internetových zdrojů, které chtějí být objektivní. Svobodná žurnalistika zůstane mocná a nerezignuje na svou povinnost kontrolovat moc.
MACHÁČEK: Co Trump koriguje a co zatím ne |
4. Američané jsou přizpůsobiví. Někdo chápe výsledek voleb jako vítězství bigotnosti a xenofobie, ale může se považovat také za „objevení“ toho, že v USA vlastně existuje celá „odcizená“ pracující třída. Je to vlastně podobné, jako když Američané v 60. letech objevili afroamerickou populaci a učili se k ní politicky vztahovat a něco jí nabízet. Američtí liberálové i evropská levice budou revidovat svoji politiku, a to s nasazením a energií. Evropané musí zase podobně „objevit“ miliony lidí ve Španělsku, v Řecku a jinde, kteří nemohou najít práci.
5. Co se mezinárodních smluv týče, ještě se uvidí. Evropa sice bude muset víc platit, většina republikánských kongresmanů a senátorů jsou ale vášniví zastánci NATO.
Na závěr Lloyd píše, že jeho text vychází z obrany tradice, ústavnosti, historie amerických aktivit a intervencí na straně svobody a demokracie, byť ne vždy vydařených. Všechna dobrá víra ale padá ze stolu, pokud by se snad měl svět propadnout do hluboké recese a pokud opravdu dojde k prudké decimaci pracovních příležitostí v důsledku robotizace. Americkým liberálům nyní nezbývá nic jiného než věřit v sílu ústavy, pojistek a rovnováh, institucí, v garanci svobodného projevu a tisku a hlavně v americký lid, i když ho viní z Trumpova vítězství. Stejně nemají na výběr – nic jiného jim ani nezbývá.
S Lloydovými argumenty souhlasím. O tom, že to Američané a jejich demokracie ve zdraví přežijí, vcelku nemám pochyb. Potíž je v tom, co se mezitím může stát s Evropou, kde Trump může posílit a povzbudit extremisty. A takový vztah k ústavám ani odolnost vůči fašismu tu v Evropě nemáme. Začne se už teď s rakouskou prezidentskou volbou a italským referendem. A pak už se možná povezeme.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
