Někdo se domnívá, že nic takového nehrozí. Třeba deník The New York Times na toto téma napsal, že s ostrou konkurencí supervelmocí za studené války nemá současný stav vůbec nic společného, ačkoli setkání americké a čínské diplomacie na Aljašce mohlo někomu připomínat ze strany Číny Chruščovovo slavné bouchání botou do stolu v Organizaci spojených národů.
Na americko-mexické hranici započala velká migrační vlna. Běženci využili vstřícný Bidenův postoj |
Když si vezmeme Rusko, pak sám Putin často lamentuje nad tím, že to současné Rusko je z hlediska vlivu pouhým stínem toho, co byl Sovětský svaz v době, kdy byl jako mladík cvičen na agenta KGB. Ruská ekonomika má dnes velikost ekonomiky italské a strach Rusko šíří po světě třeba látkou Novičok nebo kybernetickými útoky.
S Čínou je to podle New York Times složitější – chce vyvážet do světa své metody vládnutí, chce učinit svět závislý na svých technologiích, chce být nejsilnější ekonomikou světa apod. Její jaderný arzenál je ale například dosud velice malý. Naopak čínská technologická vyspělost ani provázanost se světem v rámci ekonomické globalizace nejde se Sovětským svazem srovnávat.
Stupňování napětí
S pohledem amerického deníku polemizuje například Gideon Rachman v deníku Financial Times. Rozdíly samozřejmě existují, ale paralely jsou tu zjevně také, a dokonce stále přesvědčivější. Opět se podle něho rýsuje rusko-čínská osa nasměrovaná proti západní alianci vedené z Washingtonu.
Rusko hodlá reagovat na případné posilování vojenské přítomnosti NATO kolem Ukrajiny, uvedl mluvčí Kremlu |
Minulý týden navštívil americký ministr zahraničí Antony Blinken Evropu, přičemž v projevu v sídle NATO vyzval k jednotnému postupu západních spojenců proti čínským vojenským ambicím a proti ruské „agresi.“ V té samé době se nacházel ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v Číně, kde volal po tom, aby se Peking a Moskva stavěly americkému nátlaku společně.
Napětí na obou stranách se stupňuje. Čínské vzdušné síly provádějí v poslední době historicky největší a nejdůraznější průniky do tchajwanského vzdušného prostoru. Minulý týden uvrhla Čína sankce na politiky z EU a Británie, protože kritizovali porušování lidských práv Ujgurů. Rusko minulý měsíc zase odvolalo velvyslance z Washingtonu na protest proti „bezprecedentnímu jednání“ USA. A první jednání nové americké diplomacie s čínskou vládou se zvrhlo ve veřejnou hádku. Názorem Pekingu je, že Amerika není schopná se s růstem čínského významu vypořádat. Možná na tom něco je, ale v Číně se také zvyšuje represe, pěstuje kult osobnosti prezidenta Si Ťin-pchinga a napínají vojenské svaly.
V letech 1945–46 SSSR vytvářel loutkové satelitní režimy ve východní Evropě a Západ musel přehodnotit názor na záměry Moskvy. Podobnou roli dnes hrají čínské počiny v Hongkongu a zacházení s Ujgury, které USA oficiálně prohlásily za genocidu. Nová brutálně agresivní diplomacie Číny také vede k tomu, že se bije na poplach. Podobně agresivní byly projevy sovětské diplomacie ve 40. letech.
Expertní tým WHO nezjistil původ koronaviru. V Číně měl problém dostat se k původním datům |
Ještě nedávno se zdálo, že Evropa bude v nové studené válce neutrální. EU uzavřela s Čínou investiční dohodu a vypadalo to, že se Pekingu podařilo vrazit mezi Washington a Brusel klín. Jenže když Čína vyhlašuje sankce proti europoslancům, dohoda nikdy ratifikována nebude. A zvyšující se represe v Rusku – například vůči Navalnému – také znamenají silnější reakci Evropy.
V době Trumpa oslabila rivalita s Čínou v ideologické dimenzi. Trumpa jako transakčního prezidenta zajímal hlavně obchodní schodek USA s Čínou. Za Bidena je ideologická rivalita zpět. Biden chce svolat summit demokracií a přeje si, aby Amerika byla opět lídrem svobodného světa. Místo rivality v jaderných technologiích a dobývání vesmíru přišla rivalita v 5G a umělé inteligenci. Tolik Rachman. K tomu několik poznámek.
Souboj hodnot
Když se řekne, že studená válka hrozí, evokuje to, že je špatná. První studená válka ale ve skutečnosti pomohla zabránit té horké. To může být nyní podobné. A z pohledu svobodného světa zabránila první studená válka tomu, že komunista napochodoval všude. Západ taky studenou válku nakonec vyhrál, z tohoto pohledu je tedy dobře, že tu byla a že se odehrála: byla to přece především válka hodnot a na hodnotách založených systémů.
NATO se shodlo na dalším společném postupu vůči Moskvě. Rozkol nastal, když došla řeč na plynovod |
Západ si také bude muset své hodnoty střežit, hlídat a být si jich vědom. Aby to náhodou nebylo tak, že se bude mluvit o svobodném světě a v tomto svobodném světě se ve jménu pokroku a jediného správného názoru svoboda bude více a více potlačovat.
A jestli se Pekingu či Moskvě podaří, nebo nepodaří vrazit mezi USA a Evropu klín, se teprve uvidí. Sankce kvůli Ujgurům a Navalnému nejsou bodem zlomu. Bodem zlomu bude Nord Stream 2 a zvýšená závislost Evropy na ruském plynu a odbyt pro německé automobilky v Číně i případná ochota Německa na tomto trhu ve jménu nové studené války oslabit.
